Přirozenou reakcí státu, tedy toho, kdo dává, by měla být odpověď: buď pan Rozumek okamžitě opustí teplou ředitelskou židli, anebo do té doby, než se tak stane, stát zastaví veškeré dotace. Vím, je to neprůchodné, m.j. také proto, že v dalších špičkových orgánech státu jsou podobná idividua, jako je Rozumek, a to nepočítám částečně rádoby humánní promuslimskou opozici.

Nedávné události ve Vídni a ve Francii, mám na mysli brutální teroristické akce muslimů, nabádají v azylové politice a vůbec v přijímání osob z jiných států k větší obezřetnosti a současně veřejně a opakovaně ukazovat prstem na ty, kteří by takové teroristické podhoubí chtěli u nás vytvářet. Na zastření takové zrůdnosti, a pan Rozumek toho hojně využívá, jsou na stole ta demokratická pravidla, ve kterých je řada těžce vybojovaných svobod jednotlivce a také humanitní chování společnosti ke slabším a potřebným.