Při pohledu zpět v nedávném čase na diplomacii v západních zemích jsem zaregistroval stejné téma, opakovanou snahu francouzského prezidenta Macrona vyvolat diskusi (a dialog s Ruskem) o podmínkách případného ukončení bojů a současně garanci bezpečnosti obou válčících stran. Téma, tedy s heslem „Macron“, které se ČT nevejde (nebo nechce vejít?) do obšírného informování o konfliktu na východě.

Asi těžko může být (po pravdě) francouzský prezident prohlášen za ruského švába, jak by to jistě naši válečníci rádi udělali, avšak současně na otázku, jak se zaslouží o ukončení bojů a mírová jednání, nemají rozumnou odpověď. Doufat, že Ukrajina v konfliktu zvítězí, je totální bláhovost, neb Putin, ale i případní následovníci udělají všechno pro to, aby Rusko nebylo pokořeno, a když říkám všechno… No, raději nerozvádět.

Při zahájení případných rozhovorů nepochybuji, že Rusko zvedne (na ČT zapovězenou tematiku) situaci a akce na Ukrajině od roku 2010, zvláště 2014- 2022 na Donbase a Luhansku. Ještě k ČT, k takto veřejnoprávní instituci. Je nepřípustné, že se chová jako většina předních politiků z „pětikolky“, prostě že pro ně válka začala zčista jasna, že ošklivé Rusko zákeřně přepadlo čistou, ničím neposkvrněnou Ukrajinu. Na stejnou strunu tloukl např. hejtman Kuba v dialogu s Okamurou na Primě.