Před pětačtyřiceti lety, 25. 7. 1980, opustil naše řady ruský básník, herec a písničkář Vladimír Vysockij. Po celý život rebel, ať už tvorbou nebo způsobem života, který se rozhodně neslučoval s konformním stylem pomalu tekoucího času v tehdejším SSSR.
O Vysockém si dnes můžete najít mnoho informací. O jeho filmařských začátcích (1959) i divadelních triumfech (Divadlo Na Tagance). Většinu z jeho filmů však u nás neseženete, stejně jako záznam z jeho Hamleta, životní role. Pamětníci si možná vzpomenou na zdařilý pětidílný krimiseriál Místo akce neměnit (v originále Mjesto vstreči izměniť nelzja, vysílalo se to i v ČST), který byl pozoruhodný nejen herectvím VV, ale i samotným námětem – poválečná Moskva, gangy zločinců, to vše nebylo často připomínáno. To nebyla častušková idyla, ale drsná realita.
Mimochodem, málo se ví, že Vysockého otec obdržel titul čestný občan Kladna, neboť seděl na prvním tanku, který do tohoto města v květnu 1945 vjel.
Vladimir V. se nestal, navzdory svému dětskému přání, vojákem, aspoň ne v tom tradičním slova smyslu. Přesto bojoval své boje do posledního okamžiku. Když posloucháte jeho často ironické, jindy naštvané, de facto protirežimní písně, napadne vás možná, že Vysockého osudem bylo nikam a nikomu nepatřit. Z našeho světa fyzicky odešel v pouhých 42 letech, ale jeho dílo je stále živé – a nezkrotné. Mimochodem, první české překlady Vysockého písní vyšly počátkem 80. let v někdejší Sekci mladé hudby Svazu hudebníků pod věru příhodným názvem Koně k nezkrocení.
A jak je svět absurdní, dnes fackují naši rádobydemokraté Jarka Nohavicu, který dostal v Rusku vyznamenání mj. za šíření jména a díla Vladimíra Vysockého (a ovšem i Bulata Okudžavy) v tehdejším Československu. Vysockij byl tehdy doma víceméně stále zakázán, a tak se Nohavica v podstatě dopouštěl ideové diverze. Inu, kádrováci všech zemí a dob, spojte se!
Jak už řečeno, život a dílo VV poznáte ve vygooglovaných informacích, ale to podstatné, co po něm zbylo, je nekonečný přelet nad ruskou kulturou doby tehdejší i naší. Psát zeširoka o básníkovi tohoto druhu nenahradí to, když si sednete k přehrávači a projedete si jeho tvorbu. A nemusíte u toho vypít litr vodky, abyste poznali, v čem je hodnota těch písní a veršů, a také v čem je světlo i stín té velké země na východě.
Už padlo jméno Bulat Okudžava. Tento písničkář a spisovatel po skonu VV napsal tuto píseň (české části přeložil Jarek Nohavica):
PÍSEŇ O VOLOĎE VYSOCKOM / 
Zbývá nám jen pár chvil a pak my stejně tak jak on
vyjdem na dlouhou pouť ve stopách jeho budeme kráčet
ať dál nad námi krouží jeho ochraptělý baryton
a my společně s ním chvíli smějem se a chvíli pláčem
Bílý moskevský čáp na bílou oblohu vyletěl
černý moskevský čáp dolů na černočernou zem slétl“
A ještě jednou Nohavica a jeho překlad Vysockého Písně o příteli. Myslím, že je v ní koncentrováno vše, oč autorovi i jeho pokornému interpretovi vždy šlo:
„Myslel sis, přítel můj a teď?
Ryba rak nebo tak či tak?
Odpověď bys rád chtěl znát
Můžeš-li na něj dát
S sebou do hor ho vem a jdem
Vzhůru po boku bok co krok
Lanem svým s ním se svaž, ať znáš
S kým čest máš, s kým čest máš
Jestli zlomí jej vzdor těch hor
Skrčí nos, ohne hřbet, chce zpět
Z ledovců na skalách když má strach
A přemýšlí, jak by plách
Pak ho znáš, pak ho znáš až až
Jen ho nech, ať si jde, kam chce
Nežli s ním, radši sám jdu sám
Takovým nezpívám“
Petr Žantovský
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
