Je příznačné, že paní ministryně hned v úvodu uvedla, že ministerstvo spravedlnosti v okamžiku přijetí nabídky daru mělo dost informací, jejichž vyhodnocením mohlo dojít ke zjištění, že dar nemá přijmout. Za příjemce daru označila neosobní amébovitý útvar „ministerstvo“, ač je zřejmé, že šlo o neuvěřitelný výstřelek bývalého ministra Pavla Blažka a jeho souputníků. Jeho jméno nevyslovila během konference ani jednou a o roli odsouzeného Tomáše Jiříkovského se vůbec nezmínila. Ctí presumpci neviny až do krajnosti. Ale nic se nemá přehánět. Již Buddha učil, že se věcem mají dávat správná jména. Vyslovením Blažkova jména by přece neřekla, že se dopustil trestného činu. Ale veřejnost  může jeho zamlčení vnímat jako snahu o odvedení pozornosti od něj s cílem zajištění jeho beztrestnosti. Na tomto místě ale chci říci, že jeho čin je tak podivný, že si netroufám učinit závěr, že se nejspíš dopustil trestného jednání.

Jako laik, zabývající se monitorováním problematických trestních procesů déle než dvacet let, považuji za vhodné především pochválit paní ministryni za to, že nakonec přistoupila k odbourání zbytečných opatření, přijatých pod vlivem hysterie, jíž propadli mnozí politici po zveřejnění zprávy Deníku N. Soudím ale, že opatření k ochraně důvěryhodnosti ministerstva spravedlnosti byla nadbytečná, že bylo spíše na místě distancovat se od výstřelku Pavla Blažka jako od nesystémového kroku, před nímž žádný úřad není chráněn a za normálních okolností by se v budoucnu nikdy nic podobného nemělo stát. Mívám k činností jednotlivých odborů ministerstva nebo i k ministrům spravedlnosti různé výhrady, ale „bitcoinový“ skandál právě pro svou výstřednost důvěryhodnost úřadu jako instituce nesnižuje.

Vyslovuji jí také soucit kvůli nezbytností vypořádat vedlejší škody, způsobené přijetím bitcoinového daru. Mohla toho být ušetřena, kdyby zdánlivě skvělou nabídku Petra Fialy odmítla.