Trikolóra je stuha nebo vlajka skládající se ze tří různých barev, obvykle uspořádaných do stejně širokých pruhů vodorovně nebo svisle. Pokud vychází z barev státní vlajky, stává se logicky též symbolem příslušnosti ke státu či národu.
Pokud tak pojmenujete politickou stranu nebo hnutí, vkládáte jim logicky do vínku právě toto národovectví, bohužel nejen s kladnými konotacemi. Fángličkaření, tedy nadužívání vlajek a jiných státních symbolů, tak se tomu říkalo za první republiky, a lidé příliš vehementně mávající prapory byli á priori podezřelí, že pod nimi chtějí zakrýt něco nekalého. Možná právě odtud plyne poněkud laxní postoj spousty Čechů k vlajce a státním symbolům.
Ale budiž, název se může vžít, byť je čtyřslabičný, s trikolorou se dá dobře graficky i jinak pracovat a „trikolórista“ nebo trikolórák“ není o nic horší než „ódéesák“. Jistý problém je v tom, že pokud se nová strana bude jmenovat jinak, ten první „trikolórový“ impakt už natrvalo zůstane, což není z hlediska budování značky dobré.

Vůdce (vzhledem k negativním konotacím moderně „ lídr“, což je ovšem významově totéž):
Lídr buďto je nebo není. Lídr se nevolí, nehledá, nehlasuje se o něm. Lídr je přirozený, charismatický vůdce smečky, který silou své osobnosti a svojí „Wille zur Macht“ k sobě přitáhne další silné osobnosti a vytváří tak základní jádro strany či hnutí.
U Trikolóry žádného takového nevidím.

Ihned od počátku potřebuje nová strana či hnutí několik výborných řečníků, kteří dokáží shrnout problém do jediné věty či jediného hesla a netrpí intelektuální pýchou, že takto zdaleka neřekli vše, co vědí a nevyjádřili se dostatečně odborně a vznešeně.
Žádné takové nevidím.