Jednou z těchto událostí, které se oficiálně již příliš nezmiňují, a když, tak jen neúplně a bez patřičných nezastupitelných údajů, patří mezi mnoha jinými i zločinná Havlova prezidentské amnestie z počátku roku 1990.

Prezident Havel vyhlásil velkou amnestii 1. ledna 1990

Prezident Václav Havel vyhlásil dne 1. ledna 1990 rozsáhlou a do té doby prakticky nevídanou amnestii co do rozsahu i rychlosti jejího provedení, bez ohledu na mnohé rizikové faktory, které s sebou takové rozhodnutí vždy přináší.

Z celkového počtu 33700 (23700 v ČSR a 10000 v SSR) nepodmíněně odsouzených osob v tehdejší ČSSR, mělo být plných 23500 osob, tedy více než dvě třetiny, včetně vrahů, propuštěno. Celé řadě dalších odsouzených měl potom být trest zmírněn. U mnoha obviněných také v důsledku amnestie již ani nebylo zahájeno trestní stíhání. Velmi cenná svědectví o přípravě této amnestie, včetně různých informací ze zákulisí, průběhu amnestie, později podal člověk z nejpovolenějších, tehdejší náčelník správy Sboru nápravné výchovy ČSR dr. Jaroslav Konečný. Zkušený odborník, který více než dvacet let vykonával funkci náčelníka nápravě výchovného ústavu pro ženy ve Všehrdech na Chomutovsku. Od roku 1983 poté vykonával právě již zmíněnou funkci náčelníka správy SNV – ČSR. Pod jeho vedením byly v ČSR zmodernizovány nápravně výchovné ústavy a věznice. Celou práci SNV – ČSR řídil v souladu s Pravidly OSN pro zacházení s vězni. V neposlední řadě pak doplnil Sbor o kvalifikované pracovníky a zasloužil se i o vzrůst vzdělanosti příslušníků Sboru. Tento vysoce kvalifikovaný odborník, který za sebou měl viditelné výsledky, brzy upadl v nemilost nového režimu a jako tzv. „nepotřebná stará struktura“, byl nakonec i bez udání konkrétních důvodů k 30. dubnu 1990 ze Sboru propuštěn. Neoficiálně se uvádělo, že se stal nežádoucí osobou proto, že ještě 23. listopadu 1989 podepsal prohlášení, ve kterém se varovalo před nebezpečím státního převratu a kde se schvaloval policejní zákrok na Národní třídě proti nepovolené demonstraci směřující do centra hlavního města. Konečný však byl nepochybně propuštěn právě proto, že nesouhlasil s rozsahem amnestie a způsobem jejího provedení.