Miroslav Pořízek: Končíme, panstvo!

Ve své původní podobě již totiž dávno neplatí. Ústava by nově měla obsahovat výrok opírající se o společenskou realitu reprezentující panující systém

Současné ustanovení je v této situaci silně zavádějící. Mělo by nyní znít asi takto: “Zdrojem veškeré zásadní moci v této zemi jsou finanční prostředky. Ti kdo je drží, ovládají dění v zemi a to zejména prostřednictvím soukromých firem, politických stran a hnutí, orgánů státní správy a sdělovacích prostředků.“ Lid v dané situaci přirozeně ustoupil do pozadí a snaží se důstojně přežít v zemi, kde mu již téměř nic nepatří, když hodnoty vytvořené předchozími generacemi byly dílem pod cenou vyprodány, dílem rozdány do privátních rukou. Přičemž tento výprodej stále pokračuje a není zatím na obzoru žádná významná síla schopná tento stav změnit.

Nejen na Ukrajině vládnou oligarchové

Když na přelomu let 2013/2014 probíhal řízený převrat na Ukrajině, předháněli se nejrůznější publicisté, novináři, politici a další myslitelé v popisu této země, kde zdůrazňovali, že jde o typický stát řízený několika vlivnými oligarchy, kteří ožebračují a utlačují tamní obyvatelstvo. Ve své předposranosti a prodejnosti však nenašli odvahu, až na čestné výjimky, veřejně sdělit, že toto se netýkalo a netýká jen Ukrajiny, ale mnoha dalších zemí. Samozřejmě i včetně České republiky. I u nás vše podstatné ovlivňují a určují ze své vůle oligarchové. Dříve zejména skrze své prostředníky v politice a na dalších důležitých pozicích, dnes pro lepší ošetření vlastních zájmů raději někteří z nich do velké politiky sami vstupují. Zjistili zřejmě v praxi, že tato varianta je pro ně nejen levnější, ale i bezpečnější. Z tohoto pohledu je pak veškeré předvolební slovní brojení proti oligarchům ze strany sociální demokracie a dalších stran jen učebnicovým příkladem pokrytectví. Není žádným tajemstvím, že nejbohatší osoby mají velmi dobré kontakty prakticky ve všech parlamentních stranách, včetně komunistů. Staří dělničtí vůdci minulosti aby se v hrobě obraceli… Potřebná legislativa je šita na míru těch nejbohatších a v případě jejich podnikatelských neúspěchů vše vyrovná daňový poplatník. Sami oligarchové se často veřejně bijí v prsa a vyhlašují, kolik že oni sami údajně živí lidí, kteří by bez jejich blahosklonné péče dřeli bídu. Ostatně není třeba mít žádných iluzí o praktikách těchto osob v jejich podnikání. Stačí jen pár příkladů, nejde však rozhodně jen o Babiše nebo Bakalu:

Jestliže dle posledních údajů osm nejbohatších osob má majetek v takové hodnotě jako chudší polovina lidstva a tento trend se stále stupňuje, nevěstí to nic dobrého. Dnes je ve světě minimálně 12 milionů dolarových milionářů vlastnících celkem přes 46 bilionů dolarů. Z celosvětové populace tvoří tito lidé přibližně dvě desetiny procenta. Pravidla pro život na této zemi přitom určují převážně oni. Samostatnou kategorii potom tvoří dolaroví miliardáři. Jejich počet se odhaduje na přibližně 1500. Nejde přitom jen o pohádkové bohatství této mocné menšiny. Celkový roční HDP této planety činí dle různých zdrojů asi 75 bilionů dolarů. Značným problémem deformujícím světovou ekonomiku je podíl virtuálních peněz nekrytých žádnou reálnou hodnotou obíhajících každodenně všechny kontinenty. Tato částka není přesněji dostupná, přesto jde o ohromující cifru. Tento stav vyhovuje právě nejbohatší čtvrtině procenta, měřeno celkovou populací. Cíleně vyvolávané spekulace s měnami, cenami komodit obchodovanými přes burzy, krize některých odvětví, to vše je řízeno úzkou mocenskou skupinou s jediným cílem. Neustále zvyšovat bohatství soustředěné v rukou úzké skupiny oligarchů. Úměrně s touto akumulací bohatství do rukou hrstky miliardářů roste a stále poroste hněv zbídačených mas. Je otázkou času, kdy se dosud mlčící většina postaví na rozhodný odpor a o svá práva a důstojnost začne tvrdě a organizovaně bojovat. Což je v dnešní situaci jediná šance, kterak začít poměry viditelně měnit a nastoupit cestu skutečného rozvoje, ale i zachování snesitelných podmínek pro život nejen této, ale i budoucích generací na všech kontinentech.

Hlavní jistotou dneška plytký konzum a hry na demokracii

I u nás vznikla velmi bohatá vrstva, která si přivlastnila hodnoty, jež vytvořili a vytvářeji jiní. Tisíckrát může Babiš opakovat, že on sám živí tisíce lidí jako svých zaměstnanců. Nikoliv, pane Babiši. Ti lidé se živí sami, byť prací na panském. Ne každý může podnikat, zvláště když proti ostatním nezískal značnou konkurenční výhodu v podobě patřičných kontaktů a finančního zázemí. Právě zaměstnanci vytvářejí hodnoty, ze kterých profitují manažeři, řídící pracovníci a především vlastníci. Vy jste jen ovládl díky konexům a informacím pocházejícím většinou ještě z doby minulého režimu některé významné podniky. O žádné rovnosti šancí a etice podnikání zde vůbec nelze hovořit. Tedy lidé živí vás a vy je za to mnohdy velmi mizerně platíte. Mnozí jen skočili na špek v podobě stále opakované mantry, že prý je třeba řídit stát jako firmu. Komu to ovšem bude sloužit? Stačí se podívat na činnost největších našich oligarchů. V jejich podání znamená řídit stát jako formu ovládnutí všech významných veřejných orgánů tak, aby vytvářely podmínky k maximalizaci soukromých zisků. O nic jiného nejde. Jako učebnicové příklady mohou sloužit praktiky (takticky nazvané jako podnikatelský záměr či strategie) novodobých uhlobaronů, solárních baronů nebo významného barona řepkového.

Hned po převratu začali lidé ovládající řízení státu systematicky umetat cestičku magnátům a bankéřům k jejich stále rostoucí prosperitě. Mnohé dříve plně konkurenceschopné státní podniky se na cestě k této, značně svérázně pojaté, prosperitě nechaly uměle zkrachovat. Další změnily vlastnickou strukturu. Bankovní sektor ovládly silné zahraniční společnosti. Dohledu nad strategickými surovinami, včetně rozvodných sítí, se stát do značné míry také vzdal. Lidu tak zbyla pouze iluze života ve svobodné a demokratické společnosti. Je nám přece často zdůrazňováno, že lidská práva občanská, sociální i politická, příslušné státní orgány všestranně chrání a nikdo nám je nemůže vzít. Můžeme chodit k volbám, kde je tak pestrá nabídka, že vybrat si své zástupce dokáže snad opravdu každý dospělý a svéprávný občan. Získaly jsme i další hodnoty dříve takřka neznámé. Můžeme tak například i cestovat po celém světě a nikdo nám nezakazuje jezdit ani na západ, ani na sever nebo na jih. Jen na východ se to tak nějak nedoporučuje, jelikož tam prý vládnou nebezpeční diktátoři ohrožující naši demokracii a její výdobytky. Kdo na to má, může se odstěhovat třeba do daňového ráje nebo si koupit pro strýčka příhodu pozemek na Měsíci, Marsu nebo Venuši. Dávno v minulosti zůstaly otravné fronty v obchodech, pořadníky na jízdní kola nebo auta či nedostatek zboží i tak základního jako jsou běžné hygienické potřeby. Dnes můžeme nakupovat téměř každý den v roce bez zábran třeba až do pozdních večerních hodin nebo rovnou až do padnutí. Jediným drobným omezením je obsah naší peněženky.