Allanu Freyovi bylo v roce 1960 25 let,  měl vystudovanou biofyziku a pracoval na Cornellově universitě ve vývojovém elektronickém centru americké společnosti General Electrics. Když ho tamní radarový technik pozval, aby si šel poslechnout vysílání radaru, které se mu na jeho pracovišti ozývalo v mozku, nastartovalo to Freyovu celoživotní vědeckou dráhu. Už o rok později, v roce 1961 zveřejnil ve vědeckém časopise pokusy, při kterých vysílal do mozků pokusných subjektů ze vzdálenosti až 100 metrů různé zvuky s použitím pulsovaných mikrovln a vyvolával v nich pocit prudkého úderu do hlavy nebo pocity mravenčení ZDE. Jeho další pokusy financovalo americké válečné námořnictvo a letectvo ZDE, které v nich začaly vidět cestu k vyvinutí nových zbraní. Allan Frey se pustil do experimentů s krysami a žábami a zjistil, že k ovlivnění činnosti jejich nervového systému stačí menší intenzita elektromagnetického záření, než jaká je dnes používána při komunikaci mobilními telefony. 

Robert Becker byl dvakrát nominován na Nobelovu cenu za výzkum vlivu elektrických a magnetických poli na léčení zlomenin. Koncem minulého století přišel o dotace na výzkum, potom co svědčil v procesu, ve kterém chtěl americký stát Wisconsin zakázat, aby na jeho území byla budována anténa pro komunikaci s válečnými ponorkami, která měla vysílat signály ve frekvenci 90 Hz, která zapadá do rozsahu frekvencí, ve kterých funguje lidský nervový systém ZDE . Robert Becker svědčil proti budování této antény. Když přišel o práci, začal psát knihy o výzkumu působení elektromagnetických polí na lidský organismus. V jedné z nich - „Elektrické tělo“ (Body Electric) - psal o pokusu Allana Freye, při kterém Frey zpomalil činnost  žabího srdce elektromagnetickou energií o intenzitě 3 mikrowatty na centimetr čtvereční ZDE. Jenom pro srovnání – V České republice je v současné době stanoven limit expozice elektromagnetickému záření mobilními sítěmi  pro obyvatelstvo při frekvenci 900 MHz na 450 mikrowattů (miliontin Wattů) na centimetr čtvereční a při frekvenci 1,8 GHz na 900 mikrowattů na centimetr čtvereční ZDE. Je tedy povoleno, aby lidé v České republice byli mobilními telefonními sítěmi vystaveni 150 krát a 300 krát větší intenzitě mikrovlnné energie než kolik je zapotřebi ke zpomalení činnosti žabího srdce a se zavedením páté generace mobilních sítí se tato hustota zvýší ještě nejméně desetinásobně. Dá se namítnout, že při vyšších frekvencích většinu tohoto záření pohltí kůže, ale lidské tělo je plné slaných tekutin a tento elektrolyt může působit jako anténa, která toto záření přenese hlouběji do lidského organismu ZDE. 

V roce 1975 zveřejnil Allan Frey pokus, při kterém vstříknul do krve krys barvivo a potom vystavil jejich mozek mikrovlnnému záření. To způsobilo, že bariéra v mozku, která brání tomu, aby do mozku pronikaly z krve škodlivé látky, bakterie a virusy, přestala fungovat, a barvivo proniklo až do mozku ZDE. Podobným experimentům  se věnuje i švédský vědec Leif Salford. Ten vystavil tři skupiny krys intezitě záření  24 mikrowattů, 240 mikrowattů a 2.400 mikrowattů na centimetr čtevreční a zjistil, že v důsledku pronikání škodlivin do mozku došlo u krys ozářených všemi těmito intenzitami elektromagnetické energie k úhynu neuronů v mozku, zatímco u neozářených krys k němu nedošlo ZDE. K podobným výsledkům dospělo 13 vědeckých laboratoři v 6 zemích na světě ZDE a ZDE.  Při pokusu na křečcích na univerzitě v americkém Chicagu došlo vlivem působení mikrovln na bariéru mezi krví a mozkem k dočasnému poškození mozku, které ustoupilo po 2 hodinách ZDE. Před mobilními sítěmi páté generace ale nebude možné nikam uniknout a budou vysílat 24 hodin denně.     

Indičtí vědci provedli pokus, při kterém byly krysy po dobu 180 dní na dvě hodiny denně vystaveny záření mobilních sítí ve frekvencích 900 MHz, 1800 MHz a 2450 Mhz. Před pokusem byly krysy vycvičeny na pohyb v bludišti. Po pokusu byly všechny krysy, které byly vystaveny mikrovlnnému záření, při reakcích v bludišti pomalejší v porovnání s krysami, které mikrovlnnému záření vystaveny nebyly.  Vědci dospěli k závěru, že u krys, které byly vystaveny mikrovlnnému záření došlo k poškození jejich schopnosti se učit a paměti. Poškozena byla i jejich DNA ZDE.  Specifická míra absorpce, což je jiný způsob měření expozice živých organismů elektromagnetickému záření, byla v indickém pokusu od 595 mikrowattů na jeden kilogram do 672 mikrowattů na jeden kilogram. Podle české normy nesmí expozice lidí elektromagnetickému záření přesáhnout 0,08 Wattů na kilogram. Tedy vysoko nad    škodlivými účinky mikrovlnného záření na mozky krys. Můžeme se potom divit, že podle průzkumů klesá ve vyspělých zemích od 90. let minulého století u lidí inteligenční kvocient ZDE  a ZDE?