Když dojde k teroristickému útoku proti západnímu státu, tak se veřejnost často ptá „proč.“ V případě útoku na redakci Charlie v lednu minulého roku tyto odpovědi ležely na povrchu. Měl to být „úder proti svobodě,“ psal britský the Economist. Podle kanadského Globe se jednalo „o přímý útok na svobodu slova.“ Proč by jinak útočili na novináře? (Byť v případě Charlie novináře v uvozovkách.) Chtěli nás zastrašit, ale my se nedáme. „Je suis Charlie,“ zněla odpověď západní veřejnosti a světových politiků. O několik měsíců později se pak z nás stala Paříž a tyto metamorfózy budou jistě dále pokračovat.
Pokud je tato reakce u západní veřejnosti pochopitelná, tak je zcela neodpustitelná u západních politiků, kteří již 15 let válčí proti terorismu bez viditelných úspěchů. Demonstrace solidarity s Charliem byla tou nejhorší možnou strategií, která prokázala nekompetenci západní elity. Přesně o tuto reakci teroristé usilovali. Samozřejmě se objevila i celá řada komentářů o tom, že cílem teroristů je poštvat rodilé Evropany proti muslimskému obyvatelstvu. Avšak kromě kýčovitých slov o tom, že ne všichni muslimové jsou fanatičtí teroristé a že „pokojné muslimy“ máme v zásadě taky rádi, se analýza dále nedostala.
Jak píše M. Scheuer, jenž v 90. letech velel buňce CIA, která měla za úkol sledovat bin Ládina, teroristé „nejsou iracionální, negramotní a fanatičtí nihilisté se špatnými zuby.“ Jak si lze vysvětlit, že nihilisté se špatnými zuby dokázali po devadesáti letech obnovit Chalífát? Dříve se tvrdilo, že návrat k právu šaríi a ustanovení chalífátu je natolik ztřeštěný nápad, že by se ho snažil realizovat jedině blázen. Kdo je blázen dnes? Často se tvrdí, že příčina terorismu spočívá v absenci demokracie. Arabské jaro tak bylo vítáno západním liberálním publikem jako vítězství dobra nad zlem. Lidé ukázali, že za svá práva mohou bojovat nenásilným způsobem a vzali tak teroristům vítr z plachet. „Čelíme historické příležitosti,“ prohlásil tehdy prezident Obama. Al-Kájda podle něj prohrála „bitvu za relevanci.“
Jak naproti tomu vnímal velký teroristický šejch bin Ládin arabské jaro, se můžeme dočíst z jeho korespondence: „tyto gigantické události, které se přehnaly přes celý muslimský svět, osvobodí muslimské země od americké hegemonie.“ Dále píše, že je nutné zajistit, aby „muslimská revoluce“ vedla k „znovuvytvoření chalífátu.“ Tak kdo je větší stratég: Usáma, nebo Obama?
Skutečnost je taková, že Usáma bin Ládin vyhlásil válku Západu již v r. 1996. Západní státy navzdory své rétorice válku ani nezačaly. Po celou řadu let jsme žili s přesvědčením, že válčíme proti terorismu a teď se nás prezident Obama snaží ujistit, že hrozba zas tak vážná není a to v době, kdy teroristé vytvořili vlastní stát a dostali přístup k chemickým zbraním a ropě. Hrozba terorismu tak měla v minulosti pouze legitimizovat americkou vojenskou přítomnost na Blízkém východě. Později se priority změnily a bylo nutné svrhnout Asada. Jak svědčí odtajněná zprava americké vojenské rozvědky, k tomuto účelu američtí spojenci (Katar, Turecko a Saudská Arábie) využívali služeb islámských teroristů a Spojené státy to tolerovaly.
Výsledkem této politiky bylo vytvoření teroristického státu, kam na „pracovní stáž“ jezdí západní občané. Cílem jak Islámského státu, tak i Jabhat al Nusry je nalákat co možná největší počet držitelů západních občanských průkazů, vyškolit je a poslat zpět páchat útoky u sebe doma. Díky politice „multikulturalismu,“ která v evropských velkoměstech vedla k ustanovení zón, kam se i policisté bojí vstoupit, plánovat a organizovat útoky je dnes velice snadné. Cílem je samozřejmě přenést válku na území nepřítele, ale nejenom to.
V r. 2005 šéf operačního oddělení al-Kájdy Saif al-Adel utvrdil generální strategii o sedmi fázích se stanovenými termíny:
- fáze probuzení (2000-2003): útoky 11. září;
- fáze poučení (2003-2006): oslabit USA ve válce v Iráku a Afghánistánu;
- fáze povstání (2007-2010): expanze al-Kájdy na nová území. V tuto dobu došlo k aktivizaci al-Kájdy v subsaharské Africe;
- fáze obnovení (2010-2013): konsolidace pozic, kdy má „dojít ke kolapsu nenáviděných arabských vlád.“ V r. 2011 došlo k arabskému jaru;
- fáze vyhlášení Chalífátu (2013-2016): není nutné komentovat;
- fáze totální konfrontace (2016-2020): islámská armáda má svést konečnou bitvu s bezvěrci (tj. s námi);
- fáze definitivního vítězství (2020-2022): dominance Chalífátu nad světem.
V tomto ohledu je velice poučné video, které nám zanechal jeden z pachatelů loňských lednových útoků v Paříži Amedy Coulibaly. V něm mimo jiné říká:
„To, co děláme, je naprosto legitimní […] Vy utočíte na Chalífát, my útočíme na vás […].“ Dále říká: „Když jsem vyšel [z vězení], často jsem navštěvoval francouzské mešity. Jsou plné zdravých a silných mužů. Jak to, že tisíce, milióny těchto zdravých mužů nebrání islám?“
Operačním cílem Amedy Coulibaly a jeho kolegů bylo mobilizovat bratry ve víře a francouzská demokratická veřejnost jim v tom pomohla. Tím, že lidé vyšli ven s cedulkami „Je suis Charlie,“ pouze dokázali oprávněnost jeho slov. Muslimové tak mohli vidět solidaritu západní veřejnosti s mrtvými karikaturisty, kteří se vysmívali Prorokovi. Tito západní občané milující svobodu a demokracii roky volí politiky, kteří bombardují muslimské země. Mrtví karikaturisti, jsou oběťmi fanatiků, zatímco mrtví muslimové jsou považováni za „vedlejší škody“ (collateral damage).
Všechny fáze generální strategie byly prozatím splněny v souladu s časovým harmonogramem. V tomto roce jsme vstoupili do fáze č. 6 – fáze totální konfrontace. Cílem teroristů nebyl útok na svobodu slova (ta je jejich největší spojenec), ani neútočí na demokracii. Jejich cílem je mobilizovat muslimské masy v boji proti nepřátelům islámu, což se jim po celou řadu let díky naší aroganci daří. Teď jsme všichni Charlie. Čeká nás doopravdy složitý rok...
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
