Když dojde k teroristickému útoku proti západnímu státu, tak se veřejnost často ptá „proč.“ V případě útoku na redakci Charlie v lednu minulého roku tyto odpovědi ležely na povrchu. Měl to být „úder proti svobodě,“ psal britský the Economist. Podle kanadského Globe se jednalo „o přímý útok na svobodu slova.“ Proč by jinak útočili na novináře? (Byť v případě Charlie novináře v uvozovkách.) Chtěli nás zastrašit, ale my se nedáme. „Je suis Charlie,“ zněla odpověď západní veřejnosti a světových politiků. O několik měsíců později se pak z nás stala Paříž a tyto metamorfózy budou jistě dále pokračovat.

Pokud je tato reakce u západní veřejnosti pochopitelná, tak je zcela neodpustitelná u západních politiků, kteří již 15 let válčí proti terorismu bez viditelných úspěchů. Demonstrace solidarity s Charliem byla tou nejhorší možnou strategií, která prokázala nekompetenci západní elity. Přesně o tuto reakci teroristé usilovali. Samozřejmě se objevila i celá řada komentářů o tom, že cílem teroristů je poštvat rodilé Evropany proti muslimskému obyvatelstvu. Avšak kromě kýčovitých slov o tom, že ne všichni muslimové jsou fanatičtí teroristé a že „pokojné muslimy“ máme v zásadě taky rádi, se analýza dále nedostala.

Jak píše M. Scheuer, jenž v 90. letech velel buňce CIA, která měla za úkol sledovat bin Ládina, teroristé „nejsou iracionální, negramotní a fanatičtí nihilisté se špatnými zuby.“ Jak si lze vysvětlit, že nihilisté se špatnými zuby dokázali po devadesáti letech obnovit Chalífát? Dříve se tvrdilo, že návrat k právu šaríi a ustanovení chalífátu je natolik ztřeštěný nápad, že by se ho snažil realizovat jedině blázen. Kdo je blázen dnes? Často se tvrdí, že příčina terorismu spočívá v absenci demokracie. Arabské jaro tak bylo vítáno západním liberálním publikem jako vítězství dobra nad zlem. Lidé ukázali, že za svá práva mohou bojovat nenásilným způsobem a vzali tak teroristům vítr z plachet. „Čelíme historické příležitosti,“ prohlásil tehdy prezident Obama. Al-Kájda podle něj prohrála „bitvu za relevanci.“

Jak naproti tomu vnímal velký teroristický šejch bin Ládin arabské jaro, se můžeme dočíst z jeho korespondence: „tyto gigantické události, které se přehnaly přes celý muslimský svět, osvobodí muslimské země od americké hegemonie.“ Dále píše, že je nutné zajistit, aby „muslimská revoluce“ vedla k „znovuvytvoření chalífátu.“ Tak kdo je větší stratég: Usáma, nebo Obama?