Jan Hamáček se nyní jaksi ztotožňuje s rolí mučedníka a vydává taková prohlášení, že kdyby ho člověk neznal, tak ho snad i polituje. Já osobně ho však litovat nehodlám. Hovoří o rodině, dětech a přátelích ve vztahu k vězení. Řekl bych to asi takto, Jane Hamáčku. Kdo seje vítr, sklízí bouři. Řekl jste si o to víceméně úplně sám, a to těmi svými žvásty, mlžením a zaplétáním se do vlastních lží. To se týká té vaší údajné cesty do Ruska, ale i kauzy Vrbětice.

Osobně jsem přesvědčen, že jste se zasadil o zaražení posledního hřebíčku do rakve ČSSD a že právě váš idiotský přístup bude příčinou úplného debaklu ČSSD v nadcházejících volbách. Už i ti skalní voliči totiž pochybují a není se čemu divit. Co však po vás chtít. Vždyť jste sociální demokrat a o těch je už z dob první republiky známo, že jsou prodejní a zrádní. Divíte se, že se lidé o vaší osobě baví ve smyslu vlastizrady, ale co byste chtěl?

Dostal jste společně s Babišem Český národ na čelo žebříčku nepřátelství po bok USA s Ruskou federací. To neznamená nic jiného, než že jste společnou rukou udělali z českého národa terč v případě vojenského střetu. Za toto vám mají občané republiky děkovat? Kopnout do prdele by vás měli, protože jste šmejd. Ono totiž když se to začne mlít, tak vy budete zalezlí ve svých bunkrech jak krti, nebo zdrhnete z republiky, jako to udělal Edvard Beneš v roce 1939 i s většinou vlády, a národ necháte napospas osudu. Ta zatracená historie se opakuje.