Ti, kdož se odvažují jakýmkoliv způsobem vybočovat ze stádoidní společnosti se vcelku rychle dostávají na index potencionálně nebezpečných. Jsou mezi nimi především lidé, kteří se snaží říkat pravdu a nastiňují krutou realitu a to i za cenu, že jsou v takzvaně demokratické společnosti velmi mazanými způsoby umlčováni a šikanováni. Musím zde, na tomto místě říci, že tito lidé, nic z toho co dělají, nedělají pro hmotný prospěch. Nikdo z nich ze své činnosti krom určitých problémů nic nemá. Být vlastencem nebo nedej bože čistým komunistou, přináší člověku jen problémy, ale na straně druhé nelze opomenout to, že si můžeme říci, že jsme čestní, neúplatní a máme nejen před sebou samými, ale před národem čisté svědomí! Pro mě osobně to znamená mnohem více, než balík bankovek, či nějaká pomíjivá popularita nebo sláva. Je škoda, že nás je tak málo a lidé mají strach se k nám přidat, i když chápu, že společnost je natolik svázána především dluhy a dalšími problémy, že přijít o práci kvůli politice jí nestojí za ten risk.

Osobně jsem se setkal v tom našem demokratickém světě třeba s cenzurou, o které se říká, že v demokracii být nemůže. To je prostě lež mainstreamu. Světe div se - poprvé jsem se setkal s cenzurou v levicovém tisku KSČM-v Halo Novinách. Tam bych to opravdu čekal nejméně, když tyto noviny jsou údajně komunistické jak o sobě tak rády tvrdí. Totéž se mi stávalo i v časopisu Krajánek. Cenzura funguje i na blozích I-Dnes, kdy je článek buď zablokován, nebo je bez souhlasu autora přesunut na soukromý blog a nebo je blokována diskuse. Metodika cenzury je tedy různá, ale není pravda, že by se v Českých médiích nepoužívala. Je to prostě tak, že normální občan je předurčen k tomu, aby pouze držel hubu a krok. Obejít to nelze, protože ve veřejnoprávní mediální sféře je předurčen jak tiskový, tak vysílací rámec, který se musí dodržovat. Kdo toto pravidlo poruší-je vyhozen. Skutečně reálnou možností vymanit se z otěží mainstreamu můžeme pouze systémovou politickou revolucí. Jiná cesta není, protože vládnoucí kapitálové struktury se jen tak nevzdají své moci a zisků z otročení lidí.Žádná politická strana však tuto cestu nenabízí a to proto, že tato musí vycházet z ideologické podstaty. Dnešní politické strany, krom ideologie peněz jinou ideologii nepraktikují.