Od roku 2008 dostával ochránce sice ojedinělé, ale opakující se podněty týkající se nedostatečné ochrany před neionizujícím zářením, nejčastěji v souvislosti s umisťováním vysílačů mobilních operátorů v blízkosti obytných místností. V roce 2011 nabyly tyto podněty na závažnosti poté, co Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny zařadila neionizující záření mezi možné karcinogenní faktory a Rada Evropy doporučila členským státům zpřísnit limity pro neionizující záření a přijmout opatření k ochraně zdraví obyvatel.

Jak ochránkyně Anna Šabatová zjistila, Česká republika v roce 2000 naopak bez širší diskuse s odbornou i laickou veřejností několikanásobně zvýšila hygienické limity pro neionizující záření. Vyšší limity umožňují umisťovat vysílače mobilních operátorů v bezprostřední blízkosti lidských obydlí a jiných prostor, kde se lidé dlouhodobě zdržují. Ochránkyně se proto v loňském roce zapojila do připomínkového řízení k novému návrhu nařízení vlády. Vytkla v něm Ministerstvu zdravotnictví, že opět zavádí méně přísné limity, aniž přizvalo externí odborníky k diskusi o možném zdravotním riziku. Upozornila také, že návrh jde zcela opačným směrem než celosvětový trend zpřísňovat limity a klást větší požadavky a povinnosti na znečišťovatele životního prostředí, pokud existuje pouhá možnost zdravotního rizika.