Rozhovor České televize se syrským prezidentem Bašárem Asadem byl výjimečný. Nejen v tom, že byl vůbec odvysílán, ale především v tom, jak nenávistnou odezvu měl ve vlivové skupině obecně označované jako tzv. „Pražská kavárna“.

Jde přitom o záležitost, která by měla být z hlediska novinářské profese naprostým standardem. Je třeba dát prostor oběma stranám. Je na divákovi, ať si udělá názor. Tak by měla vypadat objektivita. Naprostý základ novinářské práce.

Kanál pod silnicí

Rozhovor České televize s Bašárem Asadem zhodnotil například šéfkomentátor serveru Aktualne.cz J. Lipold takto: „Bylo by hrubou chybou naslouchat s pochopením politikovi, který nám lichotí za to, že jsme odolali západní propagandě, kdežto našim spojencům podsouvá terorismus. Sýrie, to není Bašár Asad, ale v první řadě tisíce zoufalých utečenců°.“

Jinými slovy: Pan Lipold se pohoršuje nad tím, že byla slyšena i druhá strana. Bere za hotovou věc, že propaganda Západu je jediná pravda, o které se nesmí pochybovat. Asad je řezník a šmitec. Divák je tupec, který nesmí syrského prezidenta ani zaslechnout, aby ho náhodou neovlivnil. Vynechme teď úplně fakt, že panu Lipoldovi uniká, že to není prezident Asad, kdo zahájil syrskou válku, jejíž jeden z důsledků je i uprchlická vlna devastující Evropu.

Komentátora Hospodářských novin T. Marjanoviče inspiroval rozhovor se syrským prezidentem k výrokům, které by jinak sám označil za „podněcování k nenávisti“: „Diktátorovo jediné správné místo je cela v Haagu, kde by měl být souzen za válečné zločiny. Či spíš, mnohem lépe, by měl skončit v kanálu pod silnicí jako Muammar Kaddáfí.“ Představme si, že by někdo takto promluvil třeba o „řezníkovi“ Obamovi (statisíce mrtvých v Afghánistánu, Iráku či Sýrii – o Libyi nemluvě). Už by šlo na autora trestní oznámení. Aby bylo jasné, kam to všechno míří, vyzdobil svůj „vyvážený“ názor titulkem „Despota mluví, Hrad radostně našlehává.“