Ale ještě větší nahrávkou na smeč je pak otázka vyrovnání se státu s církvemi jen týdny před opět krajskými volbami. Kdyby nebylo Rathovy kauzy, už by se mohli sociální demokraté cítit předčasnými vítězi. Ale i tak dostali snadno výživné téma, které ovšem patřičně přikrmili poněkud nevkusnou billboardovou kampaní. A ve vášnivě rozpoutané diskusi zanikají věcné argumenty.

Ve většinovém levicovém Senátu samozřejmě nemohla mít ČSSD problém vetovat sněmovní souhlas s restitucemi a horní komora kolegům také předlohu ve středu hladce vrátila. Počátkem září pak bude muset koalice definitivně prokázat, že má dost hlasů (nejméně sto a jeden) aby zákon potvrdila.

Pokud se jí to podaří, ještě do hry vstoupí zvolna dosluhující prezident, jehož dva poradci už se dali slyšet, že jsou restituce v dané podobě špatné. Mimochodem prý proto, že znamenají průlom do pozemkové reformy z roku 1947. Tehdy se ale usneslo, že zabraná církevní půda bude později kompenzována, jenomže k tomu samozřejmě nikdy nedošlo, a naopak došlo k ještě mnohem masivnějšímu záboru po komunistickém puči. Z čehož plyne, že věc je poněkud komplikovanější, než odpůrci restitucí z dílny Nečasovy vlády tvrdí.