Je tomu už více než rok, co se do syrského konfliktu vložilo Rusko a od té doby se syrské armádě podařilo osvobodit poměrně rozsáhlá území z područí teroristických skupin. Tyto úspěchy kontrastují s angažovaností tzv. západní koalice v čele s USA, během které se území ovládané IS a dalšími islamistickými skupinami nezmenšovalo. Navíc je třeba zmínit důležitý fakt – na rozdíl od Turecka, USA a dalších, operuje Rusko v Sýrii legálně, v souladu s mezinárodním právem, na pozvání oficiální vlády vzešlé z voleb. Ruské úspěchy v boji proti terorismu – zejména osvobození bašty IS, historické Palmýry – Západ těžce nese. Strategická iniciativa a posílení Asadova režimu je v rozporu se zájmy západních mocností, Turecka a monarchistických diktatur na Arabském poloostrově, které si přejí vítězství tzv. opozice, kterou však z drtivé většiny tvoří islamisté všeho druhu. Tzv. umírněná opozice je pouhou fikcí a západní politici dodnes nebyli schopni definovat, kdo ji vlastně tvoří. Zbraně, které Američané dodávali těmto „umírněným opozičníkům“, povětšinou skončily kvůli jejich neschopnosti i dezercím, v rukou islamistů.

Nedávné americké porušení vyjednaného příměří bombardováním pozic syrské armády u Dajr az-Zauru, při kterém zahynulo podle střízlivých odhadů na osmdesát vojáků, nelze považovat za omyl. USA se nelíbí posilování režimu prezidenta Asada díky ruské podpoře a letecký úder jej měl oslabit a pomoci islamistům. USA se drží v Sýrii stejné strategie jako před třiceti lety v Afghánistánu – raději pomáhali mudžahedínům proti Sovětům a komunistické afghánské vládě. Studenoválečné myšlení bohužel stále určuje zahraničně-politickou linii Washingtonu a Rusko bude za všech okolností nepřítelem číslo jedna. Z toho důvodu ani není možný společný postup v boji proti terorismu. USA nepřipustí, aby syrskou válku vyhrál Asadův režim a stal se oporou ruského vlivu v Levantě. Raději podpoří islamisty a udržování permanentního chaosu v regionu.