Radikální islám existuje od pradávna, ale nyní zažívá největší rozkvět. Ten umožnila nejprve britsko-americká invaze do Iráku v roce 2003, následně proces tzv. arabského jara zahájený v roce 2010, útok NATO na Libyi v roce 2011 a v neposlední řadě podpora povstalců proti prezidentu Asadovi v Sýrii ze strany Západu a některých blízkovýchodních států.

Dějství 1: Válka proti Iráku

Útok na Irák na základě vylhaných argumentů o vlastnictví zbraní hromadného ničení a spolupráci Saddáma Husajna s Al-Káidou způsobil pád sekulárního autokratického režimu, který nejen že tvrdě potíral islamisty, ale udržoval v zemi náboženskou svornost na platformě irácké nacionální identity. Rozbombardovaný a rozvrácený Irák po pádu Saddáma Husajna a jeho popravě spravovala proamerická loutková vláda, která si nedokázala vynutit autoritu na celém území a navíc výrazně preferovala šíitskou většinu, což vedlo k vypuknutí sektářského násilí a rozmachu sunnitského fundamentalismu, ze kterého těžila především Al-Káida. Irák v mocenském vakuu se stal pokusnou laboratoří islámských fundamentalistů a základnou pro expanzi budoucího Islámského státu.

Dějství 2: „Arabské jaro“