Stejnou pověst brzy mohou získat Italové, Španělé a konec konců i Češi. V Řecku to je totiž podobné jako u nás. Nad poměry si žije hrstka vyvolených, která nyní káže o nutnosti žít skromně a smířit se se snižováním platů a neustálým zdražováním. Veškerou tíhu úsporných opatření přitom nese dolních deset milionů. Na příjmy těch nejbohatších se sáhnout nesmí.

Nepopírám, že v Řecku existuje přebujelý státní aparát, včetně různých nesmyslných příplatků za včasný příchod do práce atd. Otázkou je, kolik zaměstnanců tyto příplatky pobírá. I u nás jsou státní zaměstnanci se statisícovými platy a zlatými padáky na straně jedné a na straně druhé mnoho těch, kteří si ve státní správě nevydělají ani polovinu průměrné mzdy a když jsou propuštěni, odchází s holýma rukama. I u nás jsou tito zaměstnanci pravicí označováni za parazity a pokud si náhodou dovolí demonstrovat za svá práva, s podporou médií jsou veřejně dehonestováni. Přitom vláda zavírá oči před korupcí a daňovými úniky. Topolánkův kabinet svou daňovou reformou z dílny nejlepšího ministra financí galaxie Kalouska připravil státní rozpočet ročně o desítky miliard. Tento výpadek příjmů svedl na krizi a údajně příliš nákladný sociální stát. Přitom všichni vědí, že kdyby Nečasova vláda skutečně bojovala proti korupci - čehož ovšem ze své korupční podstaty není schopna - mohla by státu podle některých odhadů ušetřit až sto miliard ročně. Místo toho Kalousek posílá složenky občanům, aby zaplatili dluh, který nezpůsobili a zvyšuje DPH v rozporu s předvolebními sliby.