Normální vztahy s Ruskem se ocitly až na nejzadnějším hořáku – ne-li už úplně mimo sporák. Materiální potřeba vojenskobezpečnostního komplexu mít nepřítele, aby se tak dal ospravedlnit vysoký vojenský rozpočet a náležitá moc policejního státu, byla prostě shledána důležitější, než hledání důvěry mezi thermonukleárními mocnostmi. A pokud jde o liberálně-progesivní levici, ta zkrátka a dobře považuje snahy zachovat mír a život na Zemi za pouhou záminku, za kterou se neskrývá nic než snaha o měkký postoj k Rusku, ne-li pak přímo zrada na Americe.

Trumpovi vládní nominanti a jinak známí rusofobové, jako jsou McMaster, Mattis a Fiona Hillová, jsou ještě horší volbou, než bylyVictoria Nulandová, Samantha Powerová či Susan Riceová. A stejně tak, jak Hillary a Nulandová přivodily změnu vlády na Ukrajině, Tillerson na ministerstvu zahraničí už ohlašuje změny demokratických režimů ve Venezuele, Ekvádoru a Bolivii. A též Marine Le Pen, kandidátka prezidenství ve Francii, jelikož se nevešla na seznam Washingtonem schválených osob, se v současnosti nalézá v procesu své politické likvidace.

Důvody?

Marine stojí za zájmy Francie a nikoliv za zájmy Washingtonu či EU.

Staví se proti trans-atlantickému partnerství, které poskytuje americkým korporacím imunitu vůči francouzským zákonům proti používání GMOs, vůči ochraně francouzské pracovní síly, vůči francouzským bezpečnostním standartům a vůči standartům v nakládání se životním prostředím.