Když přijal pozvání prezidenta Enrique Peny Nieta k výletu do mexického hlavního města, pan Donald Jedinečný zásadně riskoval. Přesto šlo o odvážný a rozhodný čin, když pozvání přijal. Výsledek se ukázal být tím nejlepším, co jsme zatím z Trumpovy kampaně viděli.

Trump v roli prezidenta

Když stál Trump vedle Nieta u řečnického pultu, zdvořile ho chválil a mluvil laskavě o Mexiku i jeho občanech, vypadal skutečně jako prezident. A mexický prezident s ním také tak jednal, ačkoli Trump na místě zopakoval klíčové prvky své imigrační politiky, včetně zamýšlené hraniční zdi.

O jak velký Trumpův triumf jde, ilustruje dobře skřípění zubů, ozývající se z redakce New York Times snad až do Mexika: “Pan Trump postavil celou svoji kampaň na tom, že Mexiko líčil jako národ sexuálních násilníků, pašeráků drog a pokoutních obchodníků… ale místo toho, aby ho za to prezident Pena Nieto pokáral, jednal s ním jako s návštěvou hlavy státu… včetně řečnických pultíků postavených bok po boku - a podlézavých slov.”

Jak jsem napsal už v srpnu, Trump “musí přesvědčit americký národ, že je přijatelnou, ba dokonce tou lepší alternativou” vůči Hillary Clintonové, kterou národ ve skutečnosti nechce.

Tohle tu nebylo od války s Mexikem!

V Mexiku Trump udělal přesně to, co bych tehdy rád viděl. Ujistil americké voliče, kteří se kloní směrem k němu, že může být prezidentem. Ti, kteří se obávají jeho pověstného temperamentu, se mohli uklidnit. A k jejich uklidnění nepřispívají jen Trumpovi naklonění komentátoři. Dokonce i Mexičané, kteří ho nenávidí, uznávají, že diplomaticky zabodoval.