“Nejsme ve válce s islámem,” prohlásil John Kasich po bruselském masakru. “Jsme ve válce s radikálním islámem.” Kasichova slova nám připomínají důležitý problém: Je možné, že islámská víra schvaluje či podporuje to, co činí sebevražední atentátníci?

Radikál je věrný kořenům

Tak si to rozeberme po pořádku. Bratři, kteří odpálili nálože na letišti a v metru, určitě nevěřili, že se právě poslali na věčnost do horoucích pekel. Člověk by spíš předpokládal, že o sobě smýšleli jako o mučednících, kteří popravují nevěřící, aby vyděsili další bezvěrce, dosáhli vypovězení jim podobných z islámské společnosti a přiblížili příchod jediného chalífátu, o němž mluvil Prorok. Ale kde by vlastně k takovým myšlenkám přišli?

Slovo “radikál”, které Kasich použil, pochází z latinského slova radix - kořen. Pojďme si tedy udělat výlet ke kořenům islámu, které spočívají v koránu. Nalezneme v něm odsouzení, nebo naopak ospravedlnění toho, co atentátníci spáchali?

Podivný případ Slepého šejka

Andrew McCarthy byl hlavním žalobcem v případu takzvaného Slepého šejka. Jeho teroristická buňka se pokusila již v roce 1993 odstřelit věže Světového obchodního centra a spikla se také za účelem spáchání bombových útoků v Lincolnově a Holandském tunelu v New Yorku.

Americká vláda tehdy popisovala šejka jako chladnokrevného vrahouna, který překrucuje učení vlastní víry. Jenže McCarthy kupodivu přišel na to, že šejk Omar Abdel Rahman nebyl žádný “lži-imám”, ale - abychom citovali samotného McCarthyho: “světově proslulý učenec - doktor islámského práva, s diplomem z university al-Azhar v Káhiře, která je střediskem sunnitské učenosti po více než tisíciletí.”