Autor – Lukáš Kašpar – (mimo jiné autor rozporuplné a obsahově velmi nepřesné studie zaměřující se na česky hraný film a filmaře za protektorátu, očernil nánosem toho nejhoršího, chrabré české válečníky v rozsáhlém dehonestujícím článku. O husitech píše jako o špinavém, hladovém a zfanatizovaném davu lidí. Pan Kašpar tvrdí, že nejhorší je na husitství to, jak utrpělo umění. Podotýká:“ Tisíce obrazů, soch, knihoven a architektonických skvostů bylo zničeno…, stejně tak, jako řádí islamisté“. Ano, Kašpar přirovnává husitské bojovníky, tedy obrazně řečeno, v podstatě obyvatelstvo mnohých tehdejších celých českých měst – Hradec Králové, Tábor, Žatec, Louny, Sezimovo Ústí, Litoměřice a nespočet dalších (včetně později umírněnější Prahy) …k islamistickým radikálům. Premisa, že husité jen plenili, zabíjeli, upalovali, je u člověka stavícího se do role historika absurdní a spíše hodná stěží absolventovi základní školy. Pohleďme ale zpět do doby dávno zašlé slávy a je zapotřebí odpovědně a s plným historickým důsledkem konstatovat, že husitská doba byla velká doba, … ta nejslavnější, neboť tolik odvahy a v chrabrosti v našem národu jako celku, nikdy předtím a nikdy potom už více krát nebylo. Je ale děsivé, že se mezi samotnými Čechy, mezi dědici krví vydobyté svébytnosti a nové, svobodnější podoby víry, se stále ještě najdou Češi, kteří jsou schopni veřejně poplivat naše hrdiny.  Přirovnat husity k islamistickému hnutí Hizballáh a říkat, že byl Žižka ve svém božím hněvu pro pana Kašpara děsivý, je spíše naopak děsivé a hanebné pro každého vlastenecky smýšlejícího Čecha.

Na jedné straně dalo by se říci zrádci v českých řadách, špinící vše, co bylo českou odvahou dobyto a na druhé, paradoxně, zahraniční osobnosti stavící na odiv českou chrabrost. Například, druhé místo v anketě největší Němec obsadil teolog a reformátor Martin Luther (1483 – 1546). Ten řekl o husitech toto:“ vy sami Čechové směli se o takovú velikú věc pokusiti a papeži se zprotiviti, a to všecko jste pro mistra Jana Husi učinili!“ Dokonce i známý kritik a velevážený historik Pekař, viděl v husitství: " daleko nejslavnější epochu českých dějin" a dodává: "a zde lze nalézti to velké stanovisko, na němž všichni Čechové mohou se spojiti v oslavě a vděčnosti k době husitské!" A náš první prezident, zakladatel našeho, po stovkách let konečně zase svobodného státu, spatřoval v husitství nejdůležitější epochu našich dějin a tvrdil, že samotné husitství dělá z Čechů Čechy. Vždyť i naše legie, které nesmírně přispěly ke zrodu samostatné československé republiky, nesly názvy husitských válečníků a myslitelů, jako např.: 3.střelecký pluk „Jana Žižky z Trocnova“ , 4.střelecký pluk „Prokopa Holého“  nebo 1.jezdecký pluk „Jana Jiskry z Brandýsa“ .T.G. Masaryk navíc položil i základní kámen k jezdecké soše Jana Žižky na Vítkově. A my se ptáme - v duchu myšlenek T.G.M -, zda všichni podobní Panu Kašparovi, by neměli raději zvážit vzdát se českého občanství, neboť se neztotožňují se základním stavebním kamenem češství.