Senát se pachtí s takzvanou „Velkou Mediální Novelou“ (podle vox populi „VeMeNo“) z Baxovy 5-1 koaliční dílny a ztrácí se v slepých uličkách – parafrázováno s jednou písní z jedné filmové komedie. Ta rozpadající se dezorientovaná 5-1 koalice tam ten Senát zahnala v rámci vlastního zahnání sebe samé. Inu, kdo chce kam …

Nejen z nouze odvahy a invence Senát zkouší variantu brod formou skrčky a úskoku (takto disciplin z „pětiboje otrlých politiků & úředníků“) v podobě zástupné legislativní kličky, anóbrž pastičky „hop na špek“ pro ostatní parlamentní partaje (čili včetně těch sněmovních, zejména opozičních) s neúplným a polovičatým kvázi návrhem na cosi jako ústavní novelku, že by jako teda právě na jejím základě NKÚ získal kompetenci kontrolovat, jak ČT hospodaří. Tahle nepříliš povedená fintička (štatlaři by řekli fligna) má háček i v tom, že NKÚ může i to hospodaření ČT kontrolovat už dávno (a to i bez téhle slavně mejnstrýmem přemedializované senátní novelky). A nelze vyloučit (spíš to lze předpokládat), že hlavní iniciátoři téhle fintičky to velmi dobře vědí. A nevědí-li, pak je to jejich pivo (rozlitý) – jak jsme říkávali s Karlem Krylem už v první polovině 90. let. A tahle fintička sleduje hlavně to, aby na jejím pozadí Senátem tiše prošlo to „VeMeNo“ i s tím valorizačním navýšením těch TV poplatků, tzv. „koncesionářských“ (chyba v termínu – a nejen v termínu). Při tom tu ale ve skutečnosti primárně vůbec nejde o těch „pár kaček“ měsíčně. Jde tu o víc. Jde tu o princip. A jde tu o systém.