Varovali mne před odjezdem z mého působení v Bruselu zpět do Prahy, že zažiji civilizační šok. Nestalo se. Na „blbou náladu“ jsem zatím narazil jen u jednotlivců. Lidé se mi zdají stejně pohodoví, ne-li dokonce pohodovější, než v Belgii. Česká krajina je mnohem rozmanitější než ta belgická a Praha je prostě krásná.

Má však jednu hodně ošklivou vadu na kráse a tou je Opencard. Na její vydání pro syna už čekám druhý měsíc. Nemohu si ji vyzvednout u nás v knihovně, jak mi napsali na žádosti, ale musím si pro ni až do centra Prahy do jednoho z kontaktních míst, která jsou od sebe vzdálená asi 20 metrů. Tím hustota pokrytí území Prahy končí. Navíc tam musím zaplatit hotově a neberou tam platební karty.

Nerad to říkám, ale tohle by se v Belgii opravdu nestalo. Když jsem si já, cizinec, požádal o elektronickou tramvajenku Mobib, dostal jsem ji poštou (!) domů do týdne. Jsa držitelem už této první karty, mohl jsem synovu vyřídit přímo v jednom z kontaktních míst dopravního podniku bruselského regionu, kterých je více než 10 hlavně v klíčových stanicích metra.