Tam, kde jste léta překonávali bez povšimnutí vodní toky, najednou v dlouhých objížďkách máte čas pochopit pojmy jako povodí, rozvodí, ústí a přítok. Vstupujete do krajiny daleko autentičtěji a najednou chápete, že potok je přírodní překážka a že řeka stavěla lidem odjakživa do cesty problém, jak ji překonat. Méně už ale potom chápete, proč například ten miniaturní most v obci Loděnice potřeboval na opravu víc než rok. Zkrátka se dá říct, že katastrofální stav české infrastruktury nás zbavuje automobilové slepoty a že nám navrací prapůvodní radost z cestování.

Dostat se z Prahy do Benešova znamená už dlouhá desetiletí jízdu po nejslavnější české autostrádě. Zvolit však v dnešní době tuto trasu rovná se dobrovolnému vložení hlavy do oprátky. Dálnice je past a opravy u Benešova začínají díky své popularitě v Zelené vlně kandidovat na Zlatého slavíka. Vyhledávač překvapivě nabídl kratší variantu vedoucí přes Štěchovice a Netvořice, když respektoval zákaz mýtného. Potřeboval jsem se dostat do benešovského Muzea umění a designu, protože tam mělo proběhnout slavnostní předání ceny Františka Hrubína, kterou inicioval Klub pražských spisovatelů a která s podporou středočeského hejtmana odměňuje spisovatele se zvláštním osobním nebo tvůrčím vztahem k tomuto regionu. Zlatý podzim vyhnal na sklizená pole mezi Vltavou a Sázavou srnky, nad krajinou kroužili dravci a poklid zrezivělých konstrukcí bývalých zemědělských družstev zval do nostalgie.