Naše nedbalé strpění politiky se stalo zvyklostí a čím víc se lhostejnost k volebním procedurám bude prohlubovat, tím větší bude naše překvapení, až budeme nuceni se probudit. V závětří globálního provozu slibují kandidáti ucpávat díry v krajských rozpočtech, omezovat přídavky na děti, na čož nevlastní kompetence, zabránit vylidňování regionů nebo nacházet kvalifikovanou pracovní sílu. Jiní jsou odhodláni střetnout se s lopatkami větrných mlýnů, v nichž vidí chapadla migrantů.
Kdo si dal práci a podíval se krok za německé hranice například do města Žitavy, nahlédl povahu našeho falešného vědomí. Řez v úpravě krajiny a městských sídel tvořený hraniční čárou je až šokující. Jestliže někteří migranti naléhají, aby byly z úpravného území bývalé NDR přemístěni do „skutečného" Německa, nemají se islamofobní našinci čeho obávat. Do českého nepořádku zamíří utečenci jen omylem. Ti krajští zastupitelé, kteří slibují, že u nich, když vyhrají volby, žádní migranti nebudou, se nepochybně postarají, aby se rozvalinám starých fabrik a podhorským slumům nic nestalo.
„24. listopadu 2015 začala válka najednou dostávat zcela nové obrysy. Ruský letoun útočící na postavení syrské opozice sestřelila turecká F-šestnáctka. Nejpopulárnějším projevem kremelského černého humoru těch dnů bylo srovnání sestřeleného ruského bombardéru s arcivévodou Ferdinandem, po jehož sarajevském zavraždění začala první světová válka. Liberální ekonomové z vlády a velkopodnikatelské sféry, jejichž vliv rostoucí krize nepatrně posílila, se hroutili hrůzou. Sotva se jim začalo dařit Putina přesvědčit, že násilí ve velké politice je pro hospodářství zhouba, zkřížil všechny jejich plány sestřelený SU-24." Věty moskevského novináře Michaila Zygara pocházejí z právě česky vydané knihy Všichni muži Kremlu a naznačují, že v kremelských kuloárech se začíná přemítat o „faktorech třetí světové". Fatální oboustranná nedůvěra mezi USA a NATO na jedné straně a Ruskou federací na straně druhé, měřeno válkou v Sýrii, sílí.
Nahlédneme-li naše domácí politické chování tímto obráceným dalekohledem, zamrazí každého pozorovatele nevěcnost a malichernost uměle vyráběných konfliktů, haštěřivých výkřiků do konkurentovy zahrady a ješitnosti trpaslíků. Ano, i v Žitavě třeba postřehnete nápadné množství prázdných domů na pokraji zchátralosti.
Jenže právě probíhající totální rekonstrukce městského centra a nabádavá upozonění na fasádách neobsazených nemovitostí, že nesmějí zmizet z tváře města, že mají hodnotu starobylosti a že je potřeba je opravit, napovídají, že tam devastace někomu vadí. Že se tam najdou lidé, kteří se starají. Někdy si kladu otázku, jestli u nás ten nezájem o podobu krajiny, sídel, země, o tvář domova širšího než můj dům a zahrada nemá něco společného s národní úchylkou.
Neumíme se postarat sami o sebe, tak proč bychom se starali o svět!
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
-634986229041007099.jpg&id=10393)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
