Založení samostatného státu konečně uspokojilo dávné tužby Čechů, kteří existovali v rámci ,,cizího" a ,,nenárodního" elementu, totiž německého. Následně, 30.10. 1918, bylo vyhlášením Martinské deklarace připojeno ke vzniklému státu i Slovensko. Na vzniku Československa se podílela i strana národních (československých) socialistů, jmenujme například za všechny dr. E. Beneše, J. Stříbrného či V. Klofáče, druhého předsedu této strany vzniknuvší v roce 1897. Tito vlastenecky a antimilitaristicky smýšlející politikové pak hráli významnou úlohu při ovlivňování veřejného dění v zemi v období první československé republiky.

Klofáč a Stříbrný se stali v roce 1918 členy Národního výboru a Klofáč vedl spolu s Benešem v říjnu 1918 jednání s představiteli domácího a zahraničního odboje o vzniku a podobě samostatného státu. Klofáč se stal v první Kramářově vládě ministrem obrany, což byl vzhledem k pacifistickým postojům národních socialistů dějinný paradox, Stříbrný převzal ministerstvo pošt a telegrafů. Ještě předtím, než oba tito významní politikové zasedli v první československé vládě, stáli u založení tzv. Socialistické rady.

Socialistická rada byla společným ,,revolučním" orgánem čs. socialistů a sociálních demokratů, jež vznikla v září 1918. Měla tvořit ideologickou protiváhu Národnímu výboru a jejím programem byla rozsáhlá socializace státu. Nejvýraznějším aktem, jímž na sebe rada upozornila, se stalo vyhlášení generální stávky 14.10. 1918. Po vzniku Československa se její vliv postupně rozplynul a její návrhy na socializaci klíčového průmyslu a dalších odvětví zůstaly ,,v šuplíku".