Bez podrobnějších čísel můžeme jen spekulovat, co přesně výkon českého hospodářství ovlivnilo, ale dvě základní hypotézy nepochybně vyřknout lze. Tou první je, že za růstem stojí na straně poptávky především spotřeba domácností poháněná mzdami, na straně nabídky zase domácí obchod, který jede právě na rostoucích vlně útrat spotřebitelů. Druhou hypotézu představuje stagnující, respektive dvourychlostní průmysl, který jako největší odvětví už zdaleka k růstu nepřispívá, jak jsme byli zvyklí. Útlum, který zažívá v posledních měsících většina průmyslových oborů – zejména pak strojírenství – se nemohl na celkových výsledcích nepodepsat.

Na co se dost dobře odpovědět nedá je, jak dopadly ve třetím čtvrtletí investice. Už v předchozím období bylo vidět, že investiční aktivita firem klesala, byť jim stále chyběli zaměstnanci a byly tak tlačeny k technologickým inovacím, nicméně průzkumy naznačující negativní očekávání poptávky se na ochotě pouštět se do nové expanze či jen upgradu výroby podepsat mohly.Zda či jak moc tento faktor zafungoval, uvidíme až po zveřejnění podrobnějších národních účtů, a tak nemá smysl dělat jednoznačně silné závěry bez tvrdých čísel v ruce.