Logicky se rozběhla debata o příčinách. Někdo říká, že jsou prý moc rozmazlení. Podle jiných je to zase důsledek přílišné sexuální volnosti. Někdo vinil špatné ideologie. Ojediněle se objevovaly i hlasy, že příčinou je chudoba, protože ti mladí si prostě nemůžou normální život dovolit. A na to další reagovali tím, že jsou údajně rozmazlení, protože jejich prarodiče dokázali zakládat rodiny a mít děti v mnohem nuznějších poměrech.

Výzkumy v takových případech zpravidla ukážou, že každá z těch věcí hraje určitou roli. Ano, ti, kdo nemají na bydlení, jsou osamělí častěji než ostatní. Ti, kdo věří stupidní politické korektnosti, jsou osamělí častěji než ostatní. Ti, kdo zůstávají bydlet u rodičů, těch se to opět týká častěji. A tak dále. Jenže co je příčina a co následek? A jak to jde všechno dohromady?

Přitom existuje model, jak všechny ty faktory logicky spojit. Ukažme si to třeba na kultu bezdětnosti.

Na začátku je to, že někteří lidé si prostě nemůžou dovolit dlouhodobý vztah a rodičovství. Nezbyly na ně byty a nezbyla na ně ani stabilní pracovní místa. Někdo může namítnout, že jejich prarodiče bydleli i s dětmi v pokojíku někde u rodičů, takže stačí se trochu uskromnit. Jenže ti prarodiče žili obklopeni jinými očekáváními a jiným systémem zvyklostí. Jejich situace byla úplně jiná než situace těch, kdo od rána do večera slyší, že všechno musí být luxusní a kdo na každém kroku dostává zprávu, že kdo nemůže okázale vystavovat bohatství, je méněcenný.