Podle slov předsedy Senátu Milana Štěcha by se potom lidé mohli vydat k volebním urnám v první polovině ledna. Vzhledem k tomu, že se volba musí uskutečnit nejpozději třicet dnů před uplynutím volebního období úřadujícího prezidenta republiky, nemá šéf horní parlamentní komory příliš velký manévrovací prostor. Zároveň stanovení termínu by nemělo mít na výsledek prezidentské volby zásadní vliv. První kolo by se stejně mělo uskutečnit v lednu, což znamená, že kampaň bude tak jako tak poznamenána vánočními svátky a oslavami konce roku.  

Přesné stanovení data volby má význam hlavně pro další lhůty, které se od něj odvíjejí. Řeč je o termínu, dokdy budou muset uchazeči o Hrad doložit, že jsou oprávněnými kandidáty. To znamená, že splňují všechny náležitosti, které po nich požaduje příslušný zákon. Hlavou státu může být zvolen každý občan České republiky, který má právo volit a dosáhl věku 40 let. V současné době tak o sobě každý člověk spadající do této kategorie může prohlásit, že se o prezidentskou funkci bude ucházet. Potom záleží hlavně na tom, zda jeho záměru budou věnovat dostatečnou pozornost média. Pokud ano, má šanci ocitnout se v průzkumech veřejného mínění. Pak už jeho kandidatura může žít virtuálním životem a dotyčný nemusí prakticky nic dělat. Stačí mu sledovat reakci lidí a užívat si pocit, že patří mezi uchazeče o významnou ústavní funkci.  

K hodině pravdy dojde v první polovině listopadu. To vyprší termín, do kdy budou muset kandidáti podat přihlášku se všemi náležitostmi. K nim pro přímou volbu patří doložitelná podpora buďto nejméně dvaceti poslanců, nebo deseti senátorů, případně petice s minimálně padesáti tisíci platnými podpisy podporujícími danou kandidaturu. Což zaručuje, že pole uchazečů o post hlavy státu přece jenom trochu prořídne. Stane se tak na konci listopadu, kdy ministerstvo vnitra rozhodne o registraci kandidátů, kteří splnili vše, co měli. A protože doba nepřeje straníkům, bude se většina z adeptů o prezidentské křeslo vydávat za nezávislé kandidáty. Proto se nebudou moci opřít o podporu nejméně dvaceti poslanců, případně deseti senátorů, ale budou muset shánět podpisy.  

Teoreticky by jim k úspěchu mohla stačit jedna skupina lidí. Prováděcí zákon totiž nevylučuje možnost, připojit podpis jednoho člověka pod petici více kandidátů. Je to logický krok, protože jinak by se museli příslušní úředníci probírat desítkami tisíc podpisů a hledat případnou shodu. Takto budou na přesně daném vzorku ověřovat správnost údajů. Narazí-li na větší množství nesrovnalostí, bude odečteno tolik podpisů, kolik odpovídá v procentech vyjádřeným chybám. Zjednodušeně řečeno, pokud bude kandidát spoléhat pouze na padesát tisíc podpisů, riskuje, že nesplní předepsané podmínky a bude z klání o Hrad vyřazen.  

Pro výrazné osobnosti, které se navíc mohou opírat o rozsáhlý tým spolupracovníků, by neměl být problém zajistit si podporu, která o tisíce, možná i desítky tisíc překročí předepsanou padesáti tisícovou hranici. Platí to o favoritech volby Janu Fischerovi, nebo Miloši Zemanovi. První z nich podpisy zatím shromažďuje. Druhý tvrdí, že už má dávno splněno. Naopak lidé typu Ladislava Jakla mohou mít problém padesáti tisícovou metu dosáhnout.  

V poněkud paradoxní situaci se ocitají lidé, kteří jsou spojeni s určitou politickou stranou, přesto jim nezbývá nic jiného, než sbírat podpisy. Řeč může být o čestném předsedovi Strany práv občanů – Zemanovci Miloši Zemanovi, nebo také o europoslankyni za KDU-ČSL Zuzaně Roithové. Lidovci nejsou v dolní parlamentní komoře a v té horní mají pouze pět senátorů, což je přesně polovina minimálně potřebného počtu k podání kandidatury. Takže v jejím případě může sbírání podpisů sloužit i jako test toho, zda voliči KDU-ČSL skutečně svoji adeptku o prezidentský úřad podpoří, případně kolik se k nim připojí dalších občanů.