Pokud má státní správa kvalitně fungovat, měl by být zmiňovaný postup samozřejmostí i bez formálního zpracování do příslušného předpisu. Zároveň i sebelépe sepsaný kodex nezaručí, že se jím všichni úředníci budou řídit. Ostatně podobný materiál, byť ve stručnější a obecnější podobě, schválila už před více než deseti lety Zemanova vláda. A nedá se říci, že by tím byl problém korupce ve státní správě vyřešen. Naopak podle indexu vnímání míry korupce se Česká republika v posledních letech propadá na stále nižší příčku pomyslného žebříčku. Celá řada afér potom názorně ilustruje, že korupce doprovázející rozhodování úřadů, nebo zadávání veřejných zakázek je spíše běžným jevem než ojedinělou výjimkou.
Sepisování pravidel tak má smysl spíše v symbolické rovině. Může alespoň formálně ujistit tu část úředníků, kteří přistupují ke své práci svědomitě a poctivě, že nejsou podivíny, ale že se skutečně chovají podle pravidel i etických norem. V praxi se totiž mohou potkávat s úplně jiným přístupem. Když na korupční jednání upozorní, dostane se jim „odměny“ ve formě ztráty místa. Asi nejznámějším příkladem může být osud bývalého šéfa Státního fondu životního prostředí Libora Michálka. Ten zdokumentoval aktivitu Martina Knetiga, který tehdy působil jako poradce ministra životního prostředí Pavla Drobila. Knetig se pokoušel různými způsoby získat peníze mimo jiné na financování ODS a rovněž Drobilovy politické kariéry. Michálek s oznámením korupčních praktik u ministra neuspěl. Případu se ujala policie a byl probírán v médiích. Michálek byl z funkce odvolán.
Jde tedy o klasickou ukázku toho, jak může dopadnout člověk, který nechce korupci krýt, nebo před ní zavírat oči. Pochopitelně existuje celá řada podobných obětí, které mají smůlu, že se jejich osud neobjevil ve sdělovacích prostředcích, nebo nevyvolal patřičnou odezvu. Zmínit můžeme například jméno Ondřeje Závodského. Ten jako vedoucí právního oddělení v organizaci s názvem Zařízení služeb ministerstva vnitra několik let opakovaně upozorňoval na podezřelé machinace. Týkaly se například nevýhodných pronájmů, které měly připravit státní pokladnu o miliony korun. Závodský kvůli tomu čelil nejrůznějším výhružkám a přišel o místo. Podobně dopadla i na radnici ve Znojmě vedoucí majetkového odboru Renata Horáková. Rovněž ona upozornila na nevýhodné smlouvy, které měly městkou pokladnu připravit o peníze.
Zkrátka lidé, kteří postupují v souladu se zmiňovaným etickým kodexem, to v praxi mají mnohem těžší, než ti, kteří se snaží odsávat nekalým způsobem veřejné finance. Ve vládou přijatém dokumentu by se postavení poctivých úředníků mělo posílit. Konkrétně tím způsobem, že by mělo být obtížnější jim dát výpověď. Pochopitelně kodex nemůže zaručit to, že nebude takovýto člověk nejrůznějším způsobem šikanován a zastrašován, což ho donutí podat „dobrovolně“ výpověď. V neposlední řadě záleží na celkové atmosféře ve společnosti. A z nejrůznějších reakcí na oznamovatele korupce je zřejmé, že jsou spíše považováni za udavače než za poctivce, kteří jednají v souladu se svým svědomím a se zákony.
Kvalitnějšímu fungování státní správy by více než zmiňované kodexy prospělo její větší odstínění od politiky. Není normální, aby po každé výměně vládní garnitury, nebo někdy dokonce pouze ministra, docházelo na úřadech k personálním zemětřesením. V zavedených demokraciích naopak sedí na ministerstvech profesionální úředníci, kteří se nemusí ohlížet na to, kdo je momentálně u moci. Pokud svoji práci vykonávají kvalitně, nehrozí jim, že o své místo přijdou. V tuzemských poměrech jsou ministerstva a nejrůznější úřady spíše pašalíkem politických stran a živnou půdou pro nejrůznější lobbisty.
Stranám tento model vyhovuje a nechtějí ho jen tak měnit. Také kvůli tomu je léta odkládána platnost zákona o státní službě, který by popisované poměry mohl výrazným způsobem narušit.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
