Otázka, proč je levice víceméně stabilní, zatímco na pravici je stabilně rušno, by vydala na samostatný komentář. Bude to mít co do činění s komplikovanější strukturou pravicových myšlenkových proudů, větší náročností a tedy přelétavostí pravicových voličů a tak dále. Proč ale nyní klopýtá ke svému konci konkrétně TOP 09? Odpověď je až banální – nikdy se z ní nestala standardní politická strana.

Nevytvořila si důvěryhodnou strukturu v regionech, nedokázala generovat osobnosti. Víceméně potvrdila jedovatou charakteristiku Václava Klause, že jde o marketingový projekt na jedno či maximálně několik použití. TOP 09 stála od začátku na třech pilířích. Mýtu Karla Schwarzenberga, mozku Miroslava Kalouska a spojenectví se Starosty. A protože nedokázala nic přidat, začaly se postupně jednotlivé pilíře drolit.

Schwarzenbergův mýtus vybledl - volby ukázaly, že heslo „tady volíme Karla“ už nefunguje ani v Praze, natož v menších městech a na venkově. Starostové pochopili, že jim spojenectví s topkou nepřidává, ale naopak ubírá a do krajských voleb za dva roky půjdou samostatně. S trochou jízlivosti se dá říci, že nakonec Miroslavu Kalouskovi zbyde jen Miroslav Kalousek.

Není to samozřejmě definitivní. Kalouska neradno podceňovat, je to bez ironie jedna z největších politických osobností polistopadového Česka. Životností a hloubkou otisku v české politice ho překonávají pouze prezidenti – Václav Havel, Václav Klaus a Miloš Zeman. Zatím vždy dokázal něco vymyslet, vycítit kudy vane duch doby a odsurfovat na něm do bezpečí. Nyní ale jako by ztrácel nervy, jako by se mu situace vymykala z rukou.