Otázka, proč je levice víceméně stabilní, zatímco na pravici je stabilně rušno, by vydala na samostatný komentář. Bude to mít co do činění s komplikovanější strukturou pravicových myšlenkových proudů, větší náročností a tedy přelétavostí pravicových voličů a tak dále. Proč ale nyní klopýtá ke svému konci konkrétně TOP 09? Odpověď je až banální – nikdy se z ní nestala standardní politická strana.
Nevytvořila si důvěryhodnou strukturu v regionech, nedokázala generovat osobnosti. Víceméně potvrdila jedovatou charakteristiku Václava Klause, že jde o marketingový projekt na jedno či maximálně několik použití. TOP 09 stála od začátku na třech pilířích. Mýtu Karla Schwarzenberga, mozku Miroslava Kalouska a spojenectví se Starosty. A protože nedokázala nic přidat, začaly se postupně jednotlivé pilíře drolit.
Schwarzenbergův mýtus vybledl - volby ukázaly, že heslo „tady volíme Karla“ už nefunguje ani v Praze, natož v menších městech a na venkově. Starostové pochopili, že jim spojenectví s topkou nepřidává, ale naopak ubírá a do krajských voleb za dva roky půjdou samostatně. S trochou jízlivosti se dá říci, že nakonec Miroslavu Kalouskovi zbyde jen Miroslav Kalousek.
Není to samozřejmě definitivní. Kalouska neradno podceňovat, je to bez ironie jedna z největších politických osobností polistopadového Česka. Životností a hloubkou otisku v české politice ho překonávají pouze prezidenti – Václav Havel, Václav Klaus a Miloš Zeman. Zatím vždy dokázal něco vymyslet, vycítit kudy vane duch doby a odsurfovat na něm do bezpečí. Nyní ale jako by ztrácel nervy, jako by se mu situace vymykala z rukou.
Svědčí o tom neřízený rozpad pražské TOP 09 před druhým kolem senátních voleb, v nichž pak strana vcelku logicky skončila nejhůř, jak to šlo – bez jediného mandátu. Miroslav Kalousek má teď na přemýšlení přesně dva roky. Pokud TOP 09 neuspěje v krajských volbách, a zatím není jasné, jak by se jí to mohlo bez Starostů podařit, bude konec.
Zdálo by se, že naději může Kalousek čerpat z příkladu ODS. Té také leckdo prorokoval zánik a přitom se drží překvapivě slušně. Jenže mezi oběma stranami je podstatný rozdíl. ODS je silná na místní úrovni, má řadu lokálně oblíbených politiků, je schopná vyhrávat volby ve středně velkých a malých městech. Příklady Teplic, Jablonce nad Nisou nebo Přibyslavi ukazují, na čem může strana Petra Fialy dál stavět, proč se může její rekonstrukce povést.
Miroslav Kalousek má naproti tomu místo solidních základů k dispozici jen tekutý písek. V této situaci se samozřejmě nabízí úvaha o integraci pravice. V senátních volbách jsme už náznak spolupráce viděli, TOP 09 a ODS proti sobě nestavěly kandidáty.
Pokud by k integraci došlo, obloukem by se vrátila stará myšlenka Miroslava Kalouska a Mirka Topolánka na vytvoření jakési obdoby německého modelu CDU-CSU, projektu, který by dokázal oslovit pravicové voliče všech odstínů, od konzervativců až po proevropské liberály.
Jenže moc pravděpodobné to není. Z TOP 09 je cítit jakási uhranutost sebou samými, z ODS zní posměšky na Kalouskovu adresu. Antipatie vedou nad racionalitou na body a nejspíš ji dají K.O.
Kdo ze situace těží, je zřejmé. Částečně lidovci, ale především Andrej Babiš, který vycítil, že po Česku začínají pobíhat bezprizorní pravicoví voliči a zbystra označil svůj původně programově nepolitický a neideologický projekt za liberálně pravicovou stranu. Není nemožné, že se nakonec naplní Babišova předpověď a za několik let budou v Česku pouze dvě partaje: Napravo ANO a nalevo ČSSD.
Scénářů je ale hodně, včetně toho, že TOP 09 nakonec přežije. Můžeme jen zopakovat, že Kalouska ještě nikdo nikdy na kolena nedostal. Ale na druhou stranu – všechno je jednou poprvé. Což si jistě nyní velmi konkrétně uvědomuje i dosud zdánlivě nesmrtelný Miroslav Kalousek.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
