Vlajka, prapor, standarta, korouhev, znak, erb - to jsou symboly staré tisíce let. I v moderních dějinách byla těmto symbolům připisována mimořádná váha. Víme, že třeba ztráta bojové zástavy v boji vedla k rozpuštění jednotky, ztrátě cti, a někdy i života. Tyto symboly sloužily a slouží k identifikaci, reprezentaci, přihlášení se k něčemu. Je to symbol, za který naši předci pokládali život v obou světových válkách. Patří mezi ty symboly, na něž jsme i dnes hrdí třeba při vítězství našich sportovců.

V poslední době ve společnosti dochází ke změnám v chápání základních hodnot naší civilizace, která - ať se to komu líbí či nikoli - vychází z židovské morálky, řecké filosofie, římského práva, to vše přetavené v západní křesťanství. Tyto hodnoty jsou vyjádřeny v pojmech jako Desatero, lex duodecim tabularum, demokracie. Na tyto hodnoty a pravidla, která přivedla naši civilizaci až k tomu, co dnes máme, víme, umíme, na hodnoty a pravidla našich předků, kteří tuto zemi obdělávali, vzdělávali a zvelebovali, na ty dnes řada lidí pohlíží jako na přežitek, špatnost, brzdu pokroku, v lepším případě jako na přežitou kuriozitu. Pojmy jako rodina, otcovství, mateřství, vlast, odpovědnost, čest považují za balast, snad až hanbu. Nikdo z nich nechápe či chápat nechce, že právě tyto hodnoty jsou základními kameny naší civilizace. Výsledky snažení předlouhé řady našich předků jsou nosnými pilíři celé stavby euroatlantické civilizace.