Petr Scherer: Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly

15. 1. 2017 21:40

V jednom z nedávných zamyšlení si Václav Klaus ml. dal práci a vyhledal zajímavá čísla k investičním pobídkám do Jižních Čech. „Vláda schválila pobídky pro f. Bosch ve výši cca 500 mil.Kč na rozšíření výroby v jižních Čechách, kdy by mělo vzniknout asi 500 pracovních míst. Ponecháme-li stranou otázku co by dala nějaká česká firma za pobídku „ jeden milion za jedno místo“, a zasadíme tento vládní počin do reality oblasti, pak posuďme. Nezaměstnanost v uvedené oblasti je kolem 4% a je nabízeno k okamžitému nástupu cca 550 prac. míst, což je o 50 víc než nabízí f. Bosch, která se právem honosí obratem v přepočtu cca 1890 mld.Kč, kdy jen pro srovnání náš státní rozpočet hospodaří s příjmy kolem 1230 mld.Kč.“ Tolik čísla, ale kde asi firma Bosch vezme pracovníky s tučnou dotací je nabíledni. Buď přetáhne zaměstnance ze stávajících firem, nebo sáhne do migrujícího světa. Protože obdobná filosofie dotací je aplikovány nejen v jižní části naši republiky, ale je aktuální i u nás. Je třeba korektně přiznat, že pohled na dotační pobídky investorům není rozhodně černobílý. Nicméně je třeba vzít do úvahy i nepolitický názor tzv. zdola z firem a tak se v redakci magazínu TEMA na názor zeptali Petra Scherera, personálního ředitele holdingu INELSEV a člena představenstva OHK Most, pro kterého je otázka schopných zaměstnanců velmi aktuální, možná existenční. Zde je jeho vyjádření:

Petr Scherer: Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly
Foto: Hans Štembera
Popisek: Zemní práce
reklama

Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. A tak se „řeší“ nezaměstnanost a jednou z forem je i podpora vzniku nových pracovních míst. Bez hlubšího rozboru složení nezaměstnaných, jejich kvalifikace, pracovních dovedností i sociálního složení. Řešením jsou většinou dva výstupy. Prvním je podpora malá, časově omezená ale všem, absolventům, starším 55 let, zdravotně postiženým. Druhým je podpora schválených projektů. Většinou je dostanou zahraniční a velké firmy. Jejich projekty jsou skutečně nejpropracovanější, mají správnou strukturu, poukazují na správné cíle a používají očekávaná hesla. Je v tom ale, podle mne, jeden hlavní háček, jsou cizorodým prvkem, nezapadají do podnikatelských potřeb daného regionu, ničím mimořádným jej neobohacují. Většinou ani nepřispívají k technické úrovni konkrétního oboru podnikání, kromě pracovních sil si nečiní nároky na žádné místní zdroje.

Nejsem v zásadě proti podpoře vzniku pracovních míst, ale jen tam, kde to má hlubší smysl. U zdravotně postižených, u lidí skutečně dlouhodobě nezaměstnaných. A to i v případech, kdy nám tato podpora umožní návaznou úsporu nákladů v sociální oblasti, bezpečnosti a snižování kriminality. Účelné zapojení člověka do pracovního procesu napomáhá růstu jeho sebevědomí a společenské prestiže. U těchto akcí vznikajících většinou na „zelené louce“ či v poloprázdných průmyslových zónách jde však v důsledku o něco jiného. Stávající firmy působící v daném či sousedícím regionu přijdou o své zaměstnance. Tito pracovníci ochotně přejdou k novému zaměstnavateli, který s podporou státní investiční pobídky jim může nabídnout takové podmínky, který jim dosavadní zaměstnavatel nabídnout nemohl. Na jak dlouho a s jakým efektem pro českou ekonomiku, to je jiná otázka.

Bezprostředně to má však vliv na podnikatelské prostředí v postiženém regionu. Potýkáme se s problémem nedostatku kvalifikovaných zaměstnanců téměř ve všech technických oborech. Státní školství produkuje absolventy ve skladbě zcela neodpovídajícím potřebám trhu. Pokud se tedy ještě považujeme za průmyslovou zemi a uvědomujeme si, že jen českému průmyslu a navazujícím službám vděčíme za nízkou úroveň nezaměstnanosti. Neutěšujme se tím, že tito pracovníci jsou odčerpáni jen těm menším zaměstnavatelům. Podívejme se na skladbu servisních a dodavatelských společností okolo každého velkého podniku. Mostecko je v tomto názorným příkladem. Každý nepříznivý vnější zásah do tohoto organismu může přinést výrazně negativní důsledky. Že tímto zásahem je odchod několika desítek, ale i stovek kvalifikovaných zaměstnanců, není třeba pochybovat. Jistě, časem se to nějak vyřeší. Ale také může systém narazit na své limity a budou se zase hodit „odborníci“ na dodavatelsko odběratelské vztahy a následně všichni ti sociální inženýři stojící na počátku v úvodu zmiňované cesty.

Petr Scherer, personální ředitel holdingu INELSEV a člen představenstva OHK Most.

Vyšlo v magazínu TEMA Okresní hospodářské komory Most. Publikováno se souhlasem vydavatele.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: PV
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Ivo Fencl: Karel Rada - Živote, zvuč. Mezi prsty neproteč

15:33 Ivo Fencl: Karel Rada - Živote, zvuč. Mezi prsty neproteč

Zatímco - ve znamení panny rozený - Jan Sojka (*13. 9. 1973) pojal vlastní „koronavirovou knihu“ Rod…