S příchodem digitálních technologií, zejména internetu, na pole komunikačních technologií, se v mediálním světě velice mnoho zgruntu změnilo. Především se po nedlouhém čase, když už začaly být digitální technologie (HW i SW) cenově dostupné velkému množství lidí, velice zmnožilo samotné kvantum lidí, kteří začali touto formou komunikovat, a také témat, jež jsou přes síť komunikovány. Nepochybně to má souvislost (a to obousměrnou) se zvýšenou politizací soudobé společnosti, prohlubováním propastí ve společnosti a snižování až mizení společenské koheze. Na jednu stranu se zdá, že internet lidi sbližuje, vznikají na jeho půdorysu nová společenství spojovaná svými názory, zájmy či postavením, na druhou stranu jsou tato společenství velmi často anonymní a ne vždy jde o vzájemnou komunikaci, nýbrž o prezentaci sebe sama.

Médiologové se tak zabývají řadou dopadů a důsledků této mediální proměny. Nejčastěji se mluví o roli internetu v oblasti politické propagandy – vzniká, většinou uměle a s politickým záměrem – celá obrovská agenda zvaná fake-news a jejich detekce. Zatím se zdá, že tento trend vyústí dříve či později nějaké formy regulace a restrikce internetových obsahů, jejich dělení na „žádoucí“ a „nežádoucí“ a vzápětí sankcionování těch, kdo je sdílejí. Toho už- zejména v areálu Evropské unie – začínáme být svědky. Serióznější vědci přistupují k analyzování důsledků digitální proměny mediální komunikace věcně a všestranně. Pro příklad takového přístupu jsem vybral velmi dobrou studii Michala Šimůnka nazvanou O některých důsledcích digitalizace novinářského vyprávění.

-------------------------

Nástup tzv. nových médií a digitalizace mediální komunikace nemají vliv pouze na uživatelské chování. Ovlivňují i některé významné společenské instituce, například novinářství. V této kapitole jsou proto představeny některé klíčové trendy, které v posledních přibližně dvaceti letech proměnily povahu žurnalistiky.

Žurnalistika a média jsou nesporně jedněmi z těch oblastí lidské činnosti, které byly nástupem digitálních technologií ovlivněny nejvýrazněji. Po panice a obavách vyjadřovaných nejsilněji v poslední dekádě dvacátého století (kdy se hovořilo o konci žurnalistiky, smrti fotožurnalistiky, konci tištěných médií, podkopání autority a kredibility novinářů, deprofesionalizaci novinářské profese atd.) se zejména v posledních několika letech nálada novinářů a vlastníků médií poněkud zlepšila. Ačkoli i dnes existují silné nejistoty ohledně životaschopnosti celých mediálních segmentů (nejvýrazněji se vedou diskuse o osudu tištěných médií), digitální technologie přestaly být vnímány jako nástroj destrukce staré dobré žurnalistiky a namísto toho jsou vítány jako výzva k rozvoji nové novinářské kreativity a nových podob žurnalistiky.