Banány leží v regálech nepovšimnuty, pereme se naopak o brambory.  Banánů je dost, přesto se k řízku  nehodí, obdobně jako do bramboráku, či do bramborové kaše. České brambory na trhu nejsou, ale jistě budou dovezeny z ciziny tak, jako vepřové, hovězí, kuřecí, mléčné výrobky…

Často slyšíme, že za komunismu občané stáli fronty na banány. Dnes naopak můžeme říci, že vystrašeně hledíme na ceny za brambory. Říkávalo se kdysi, že brambory jsou jídlem chudých. Bylo to jejich denní jídlo. Na kamenitých políčkách na Vysočině, ale i v Podkrkonoší, či na Šumavě,  se vedle kamení, rodily jen brambory. Vedle pšenice, to byla u nás ta nejzákladnější potravina. Byla i cenově nejdostupnější. A tak bylo pravidlem, že lidé nejen v podhorských vesnicích, ale i v městských dělnických čtvrtích, nic jiného na talíři neměli. Před staletími to byly také brambory, které zachraňovaly Evropu před hladomorem. Brambory by měly mít za ty zásluhy dokonce svůj pomník.