Věci veřejné slibovaly vnést do politiky nový vítr a opravdu se jim to podařilo, i když zcela jinak, než si asi jejich voliči představovali. Skutečnou politickou stranu připomínají už jen velmi vzdáleně a na úplné dno se dostávají, když u soudu probírají vzájemné vztahy, schůzky v soukromém bytě neformálního šéfa Bárty, který jako ministr dopravy nosil po Poslanecké sněmovně obálky se statisíci a rozdával je na potkání, prý jako půjčky. Předseda strany John to pak komentuje, že pět set tisíc je pro ministra vlády jako pětistovka.  

A došlo to i tak daleko, že u soudu se přehrávala nahrávka z WC, protože zařízení nebylo možno vypnout ani u tak intimní osobní potřeby. Zažili jsme už v historii novodobé české politiky mnohé, opilé poslance i upřímného premiéra, jehož žena se chystala podnikat s majitelkou nočního klubu. Ale co přivedly do politiky Věci veřejné, na to by byl krátký každý veřejný dům.  

Jsou to možná jen výstřelky, řekl by snad zastánce, kdyby se ještě nějaký našel. Jenže tato parta se chová zcela nevyzpytatelně i politicky. Tento týden vyzvala své ministry k demisi. Pak ta demise měla být složena do rukou předsedy Johna, což bylo pozoruhodné ústavní novátorství. Pak to ministři odmítli a nakonec se bude o čemsi jednat. A pražské organizace strany vyzývají předsedu Johna k rezignaci. Čeho všeho se ještě dočkáme.  

Do toho ještě odstupuje ministr školství, který se stává poradcem, záhy jím být přestává a jméno nového ministra se zatím nerýsuje, jsou jiné starosti. A do toho má být příští týden vynesen rozsudek v procesu s Bártou, pokud bude shledán vinným, přestane být prý poslancem a šéfem klubu.  

Za této situace by možná bylo lepší, kdyby stávající demokratické strany, označované dříve za dinosauří, ale které proti Věcem veřejným působí jako vzor politické profesionality, včetně opoziční ČSSD opravdu jednaly. Ne už s Věcmi veřejnými, ale mezi sebou a dohodly takové uspořádání, které by tuto poněkud ztřeštěnou skupinu vykázalo do voleb přinejmenším do opozičních lavic. Jinak se dočkáme dalších představení, která humoristé a divadelníci rádi uvítají, ale politiku to vtáhne do ještě většího marasmu.