Ponechám na čtenářích článku a na jejich samostatné úvaze, zda pro nadpis a závěry článků, uvedl autor dostatečné množství fakt. Co si ale pravděpodobně nevymyslel, jsou slova bývalého nájemníka: „V soudy už nemám žádnou důvěru.“ A nedá mi, abych za daleko větší problém považoval toto vyjádření bývalého nájemníka, než manipulace autorem článku.

Žel až příliš mnoho lidí stále častěji získává dojem, že základy našeho právního státu jsou založeny na písku. A nejen základy, ale i skutečná prosaditelnost či vymahatelnost práva a spravedlnosti, je na štíru s pravdou.

Lidé na jedné straně můžou vnímat jak je spravedlnost u nás slepá a neschopná, když se jedná o potrestání zlodějin miliardových částek, a na druhé straně, jak schopná a akční, když se jedná třeba o stokorunové nedoplatky. Ještě jsem neslyšel, že by exekutor obstavil majetek někoho, kdo dluží stovky či miliardy korun, ale dnes a denně můžeme číst a slyšet příběhy chudáků, kteří nezaplatili stovky korun a následně musí exekutorům platit desítky tisíc korun.

Můj závěr: Nejenže ztrácím důvěru v naše soudnictví, ale i v právo a spravedlnost v našem státě. A jestli přece jen nějak funguje právo a spravedlnost u nás, tak jako mnoha jiných oblastech, podezřele nespravedlivě.