V našich médiích se objevil termín radikál, v tomto případě máme štěstí, nám fandům detektivně laděných příběhů okamžitě naskočí asociace s jiným „sekyrkovým radikálem“, který prováděl v Německu na nádraží tanec se sekyrkou mezi pokojnými cestujícími, kteří si odnesli celoživotní zážitek. Bingo, máme jasno.

Mnohem svízelnější je situace u politicky korektnějších médií, kde se vyskytují termíny (již v nadpisu) „MUŽ vzal zbraň .......“ (Aktuálně), dobře, víme alespoň pohlaví i to je velké plus, ale vůbec nejkorektnější newspeak nalezneme ve vydání BBC, kde je uvedeno v nadpisu „Útočník ......“, v samotném textu se však již nemáme šanci dozvědět bližší identifikaci útočníka, pouze jemná zmínka o vlivu islámských radikálů na jeho osobu ve věznici. Informaci o tom, zda dotyčný útočník je islámský fanatik či dokonce jeho osobnostní profil se pro jistotu nedočteme. Podle zpráv BBC by si jeden pomyslel, že ten útok je jakousi náhodou a islám jako již pokolikáté zase nevinně. Náboženská orientace útočníka přece není podstatná! Ale je zajímavé, že jen u někoho a zajímavé, že vždycky u toho jednoho jediného mírumilovného náboženství míru, jehož hodní věřící, když se objeví ve větším minoritním počtu a začnou dosahovat více jak 5% populace, což je shodou okolností případ Francie (jaká náhoda), tak ostatní nemuslimští obyvatelé zajásají a jsou natolik happy z toho mírumilovného soužití s islámskou kulturou a tak moc si ji zamilují, že ze samé radosti začnou vyhlašovat výjimečný stav a to ne na měsíc, dva, ale rovnou na roky dopředu a z jistých čtvrtí nejen větších měst samou vděčností a dojetím z tak láskyplného obohacení prchají seč jim jejich motory aut stačí a někteří (hlavně Židé) pro jistotu utíkají už i ze samotné Francie rychle pryč.

To kdyby útočil Útočník křesťanského vyznání, heterosexuál a ještě navrch běloch, určitě by téměř všechna mainstreamová média již do titulku cpala jeho náboženské přesvědčení ve stylu: „Běloch křesťanského vyznání útočil ...................“

Mainstreamoví novináři jsou dnes novodobí farizejové, kteří rozhodují o tom, jak se bude zpráva podávat, čím se „ochutí“, co se ve zprávě potlačí a co se naopak vyzdvihne. Prostě a dobře nám dokáží naservírovat ten správně chutný „korektní gulášek“, někteří redaktoři Idnes, ale i jiných zpravodajských deníků by nám určitě měli co vyprávět.