Vážený pane předsedo, vážená paní první místopředsedkyně, dámy a pánové, dobrý den a děkuji za pozvání.

Vždycky, když se den ode dne prohlubuje krize politická, čekáme, co druhý den bude, tak si vždycky vzpomínám - nevím jestli i vy - na ty radostné chvíle z Malostranské besedy v roce 2010, když jsme se dozvěděli, že pravicové seskupení porazilo Paroubka a komunisty. Byly to nádherné pocity. Já jsem tenkrát byl pozván. Vždycky, když  prohraje levice, samozřejmě jako demokrat v demokratických volbách, mám krásný pocit. Nikdo jsme nevěděl - myslím, že takoví „ vědátoři“ tady nejsou - co Petra Nečase a jeho vládu čeká. Do vínku dostal od voličů a osudu stoosmnáctičlennou koalici, stoosmnáctičlennou většinu a my jsme si mysleli, že bude pracovat, že budeme moct řešit věc. Nakonec mnohé jsme dojednali a rozřešili. Nikdo nečekal, co nás čeká.

Pamatuji si rok ´89 jako místopředseda federální tripartity a místopředseda tripartity hádky se Slováky, hádky o vlajku. Pamatuji si tvrdé jednání Václava Klause a Josefa Luxe nebo s Janem Kalvodou. Ale to, co někteří koaliční partneři ty dva a půl roku předváděli, to tenkrát nebylo hašteření kluků, kteří jdou z flámu.