Ve skutečnosti by bylo mnohem více třeba zavést konečně daň na finanční transakce, tzv. bankovní daň, protože to by byla jedna z cest, jak konečně přivést banky k rozumu a odpovědnosti a donutit je, aby se také podílely na překonání krize. Kdyby se totiž v minulých letech finanční sektor choval zodpovědně a neutápěl miliardy v riskantních finančních spekulacích, možná by nebyla vůbec žádná krize.

Banky dnes vydělávají stále víc a víc, některé z nich například za blahovolného dohledu české vlády doslova okrádají své klienty na každém kroku, a přitom se okolo nich v chodí jako okolo posvátných krav. Vládní činitelé tvrdí, že není možné zasahovat do tržních vztahů soukromých subjektů, ale přitom mají legitimní a přitom tržně konformní nástroj na regulaci finančního sektoru, a sice jeho zdanění.

Česká vláda, která se chystá zasáhnout proti už tak nízké životní úrovni většiny českých důchodců, stále tvrdí, že si stát nemůže dovolit zvyšovat důchody tak, jako doposud. Že by za nějakou dobu musel důchody dokonce začít snižovat. Ve skutečnosti nic takového nemusí hrozit. Prozatím by stačilo nelimitovat platby na důchodové pojištění vysokopříjmovým skupinám ve společnosti, protože ty se stejně nepřidají do tzv. druhého pilíře. Tento pilíř je pro ně hra dětí na písečku a peníze, které chtějí věnovat na zajištění svých důchodů, vkládají do zahraničních soukromých pojišťovacích ústavů, nebo si za ně kupují nemovitosti, z nichž pak budou v důchodovém věku žít.

Druhý pilíř je pro beznadějné naivky, kteří chtějí vkládat své peníze tam, kde o ně mohou přijít, totiž do soukromých finančních ústavů, které si za to budou pravděpodobně účtovat velké poplatky. V Maďarsku si takové banky účtovaly až sedm procent spravovaných částek, takže to nakonec musela maďarská vláda celé zrušit či lépe řečeno zestátnit, protože jí chyběly peníze na průběžném prvním pilíři. Evropská komise nám vyčítá, že se dělá málo pro propagaci druhého pilíře a málo se motivují zájemci. Mám pocit, že nás Komise z jedné strany považuje za notorické tuneláře evropských peněz a z druhé strany chtějí z českého obyvatelstva dělat finančně negramotnou skupinu. Nebo jinak řečeno, lidi, kteří jsou schopni jenom krást, ale jinak je možné jim cokoli namluvit.

Celá důchodová reforma a to, co se děje okolo důchodů, je totiž jedno velké divadlo, navíc značně nemravné. Odkud například vzít peníze na vyrovnání schodku důchodového pojištění, jak se vláda opakovaně ptá? Kromě zrušení zastropování pojištění je například možná daň na finanční transakce, o níž jsem úvodem mluvil. A že by kvůli tomu některá banka odešla z Čech? Ani náhodou, a pokud by tak učinila, měli bychom jí mávat na rozloučenou a přát jí hodně štěstí, protože by opustila bezpečný, nikde jinde v Evropě neexistující přístav beztrestného obohacování na úkor nikým nechráněných, bezmocných českých obyvatel.