Citujme: „Evropská komise chce zcela po právu změnit rozpočtová pravidla a navrhuje vytvořit zcela nový způsob financování společných evropských potřeb, založený na originální a inovativní prvotní výpůjčce na finančních trzích a jejím následném, několik dekád trvajícím splácení – nikoliv přímými příspěvky členských států, nýbrž prostřednictvím tzv. vlastních finančních zdrojů unie. Objem tohoto prvního pokusu není větší než 4,1 procenta unijního HDP, tedy zcela v rámci ekonomických možností EU,“ píše E15 (ZDE).

Jak to je opravdu: Termín společné potřeby je eufemismus a přetvářka pro úhrady dluhů jednotlivých členských států EU. Na půjčení si díky evropským dluhopisům není nic inovativního. Několik dekád splácení se změní na mnoho dekád a lze si na to úspěšně vsadit. Vlastní finanční zdroje unie je opět zavádějící pojem, protože EU žádné výrobní či jiné prostředky nemá, má pouze příspěvky členských států, jde tedy o největší neziskovou světa. Realita bude nakonec ve zvýšení těchto příspěvků a zavedení nových daní, jejichž výnos půjde přímo do pokladny EU. Ale tohle ovládali už římští Césarové také, a podle toho i dopadli, když už nebylo kde brát. A vypadlo to podstatné: Za dluhy EU se ručí a ručíme za ten nesmysl i my, Česká republika. A poslední směšností je, že plánovaný dluh 4,1 procenta unijního HDP je skoro o ničem. To by bylo pravda, kdyby se ale dluhy řady členských států EU se neblížily 100% ročního HDP, a jak víme, tyto dluhy nikam nezmizely.