Přišel mi další z řady dopisů od mocného úřadu Sdružení zachránců (dále jen SZ), jehož formalistický výklad lze shrnout do vzkazu, že s posedlostí po potrestání zločinců z „kauzy Jesenice“ se mám konečně nechat vycpat, protože SZ je neomylnější než papež a proti jeho rozhodnutí zajistit pachatelům beztrestnost se žádný disputát nepřipouští. Nemohu si ale pomoci: s takovým stanoviskem zachránců zločinců se nemohu smířit.

O kauze „Jesenice“ jsem napsal řadu článků (např. seriál Zločinci pod záštitou státu 1-6), takže čtenáři mohou mít představu o hrůzostrašném zážitku bratrů Lebánkových v jesenickém penzionu U Kohouta a obrovské finanční újmě, kterou jim vydírání způsobilo. Tvrzení státního zachránce zločinců, že se orgánům nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání, je pouze důkazem o jejich nezpůsobilosti a zpochybňuje zákonnost jejich jednání.

Hlavní zádrhel spočívá v neochotě příslušných orgánů vzít vážně svědectví zadavatele vydírání recidivisty Romana Šulyoka, že komando zakuklenců, již se dopouštěli násilí na poškozených, obstaral jeho tehdejší přítel, policista JUDr. František H. Ignorují skutečnost, že ods.Roman Šulyok vypovídal před soudem jako „svědek pod přísahou“, což má jinou právní účinnost než jeho výpovědi při rozhovorech se mnou ve věznici nebo při podání vysvětlení u příslušného orgánu.