Baťa v české próze

Marie Pujmanová : Lidé na křižovatce - zachycuje obraz dvacátých let až do doby hospodářské krize. Pomocí svých hrdinů líčí autorka všechny hlavní vrstvy tehdejší průmyslové společnosti a jejich vzájemného střetávání. Námět čerpala ze skutečnosti, zaměnila pouze druh tovární výroby a jména (Úly-Zlín, Jafeta-firma Baťa, Kazmar-Baťa, Gamza-komunistický funkcionář Ivan Sekanina):

Po dokončení školy se Ondřej Urban rozhodne odejít z Prahy do Úlů, kde pracuje ve velkovýrobně oděvů Jafeta, která patří podnikateli Kazmarovi. Ondřej vidí v Kazmarovi vzor dokonalého člověka, který dává práci tisícům dělníků, a nevěří svým spolupracovníkům, kteří tvrdí, že Kazmarovi nejde v prvé řadě o dělníky, ale pouze o zisk.

V úlecké továrně jednoho dne vypukne požár a Ondřej spolu s Kazmarem zabrání jeho dalšímu šíření. Při požáru je však těžce zraněn jeden dělník. Ten byl totiž během požáru uvězněn Ondřejem a Kazmarem v plamenech za protipožární roletou.

Další rozčarování Ondřeje Urbana přichází v okamžiku, kdy je z podniku bez dalšího vysvětlení, a hlavně zaopatření propuštěno celkem čtyřicet dělnic. Ke konečnému procitnutí Ondřeje dojde v okamžiku, kdy je z práce bezdůvodně vyhozena jeho známá Halačka. V okamžiku, kdy se Ondřej Halačky zastane, je navíc propuštěn i on sám.

Citát z knihy:
„Jafeta kašle na dělnická práva! To vám řeknu, hoši, veřejně, když jsme tady jednou pohromadě, protože jinak se v té naší Americe scházet nesmíme, to všichni dobře víte. Tady se objednaly stroje, co vyšoupnou lidi z práce, tady se vyhodilo čtyřicet dělnic na dlažbu, tady se nám brání organizovat se v odborech politicky. Nám se tu zakazuje náš tisk a naše schůze. Jsme odříznuti – ať to jednou veřejnost ví –“