To, že naše, krásná sice, ale poměrně malá zemička, má tak neúměrně hodně politiků, poslanců, senátorů, různých "radních" ve stovkách různých rad vlády, ale i jiných, je pozůstatek, dobře živený doposud, politicky divokých devadesátých let, kdy se živelně rozkrádal stát pod taktovkou ODS a všichni vidící a slyšící víc než řadový občan, dostávali nějaké koryta, anebo alespoň korýtka. Aby nezlobili, mlčeli, neremcali, ...
A tak se jede vesele touto divokou jízdou pořád, však daňových poplatníků je ještě zatím pořád dost ...

Senát, tento spolek odložených už, namnoze neúspěšných politiků, ale i ještě jenom kandidátů na politiky, občany obecně upřimně a srdečně ignorován až nesnášen, který se kasá, jakou je pojistkou demokracie, se začíná zviditelňovat až skoro chtít ovládat stát, řídit zemi. Ono, ve světle toho, že do něj zasedli téměř všichni neúspěšní prezidentští kandidáti, se ani nelze divit. Když mi chcípla koza, ať sousedovi chcípne též - když jsem se na ten Hrad nedostal, tak tam nebude ani ten, co vyhrál ...

A kamarádů, se stejnou diagnózou zloby, nenávisti, zášti a závisti, těch se dá vždy pár sehnat, způsoby a prostředky různými, včetně slibů ...