Vážený pane politologu, večer 4. ledna jsem si televize užil.

Prožívám již ani nevím kolikáté volby. Ty první byly za totáče, když jsem za plentou při těch prvních jako gymnazista, asi v roce 1954, odvážně škrtl školního inspektora jako kandidáta. Tak legrační volby, jako jsou nynější prezidentské, si však nepamatuji. Jednak v nich o moc nejde, politpartaje už oškubaly prezidentovy pravomoci podstatně, ačkoli podle Ústavy stojí prezident na prvním místě moci výkonné. A chtějí v tom oškubávání pokračovat. To je jeden z důvodů, proč o místo prezidenta mají zájem spíš jen extravagantní lidé.

Jsem přesvědčen, že Havel všechno, co činil, činil jako by roli hrál. Myslím, že třeba při manifestacích na Václaváku si jistě pocit scenáristy a režiséra náramně užíval. Jeho očima viděno může být Ústava scénářem událostí, probíhajících ve státě. Protože je ta naše zvláště mizerná, vypadá tak i společenské představení, které se podle ní hraje. Potom to představení stojí nikoli na skvělých hercích, ale spíše na ochotnících. Když jsem pozoroval výkony těchto ochotníků, skutečně jsem se bavil. Vás to rozčilovalo, užil jsem si i Vaše následující horlení. I to do onoho představení patřilo.