Hodnocení událostí roku 1968 vyžaduje širší pohled a neobejde se bez připomenutí toho, co se dělo po 2. světové válce jak na Západě, tak i v socialistických zemích, hlavně v SSSR.
Na konci druhé světové války byla většina evropských zemí zbídačená. Téměř všechno světové zlato leželo v trezorech Spojených států, protože za dodávky zbraní a vojenské techniky spojenci platili povětšinou drahým kovem, to byl požadavek americké vlády.
Po 2. světové válce byl ustanoven tzv. Brettonwoodský systém s hlavním slovem Spojených států a Británie. Podstatou tohoto měnového systému bylo napojení amerického dolaru na zlato a všech ostatních měn na americký dolar.
Znamenalo to, že po druhé světové válce musely všechny zahraniční centrální banky místo zlata držet dolary nebo alespoň zásadně doplňovat své vyčerpané zlaté rezervy. Když Američané potřebovali ve světě něco koupit nebo zaplatit dluhy, platili svými dolary.
Nebyly stanoveny minimální normy rezervních aktiv, tedy počet dolarů, které mohly být dány do oběhu při držení určité zlaté rezervy, a to dávalo USA možnost pracovat v podmínkách obchodního a rozpočtového deficitu a tisknout tolik dolarů, kolik bylo potřeba k jejich pokrytí.
Marshallův plán učinil ekonomiku většiny západních evropských zemí závislých na USA.
SSSR se na základě Nařízení Rady ministrů z 28.2.1950 zbavil přivázání na dolar, převedl rubl na stálý zlatý základ.
V roce 1963, byl zastřelen J. F. Kennedy, který chtěl omezit vliv Fedu – Federálního rezervního systému. ( V roce 1913 byl schválen zákon o „Federálním rezervním systému“, který dal absolutní volnou ruku bankéřům, přesněji 12 „neziskovým Regionálním federálním rezervním bankám, které založila vláda USA ).
V roce 1964 USA vstupuje do války ve Vietnamu. Válečné náklady jsou obrovské a Amerika tiskne a tiskne a tiskne. Zlaté rezervy USA klesly na 15,1 miliardy dolarů.
V roce 1965 francouzský prezident Charles de Gaulle oficiálně nabídl svému americkému protějšku výměnu jedné a půl miliardy dolarů nahromaděných ve francouzských státních rezervách za zlato. Washington reagoval prohlášením, že taková akce by byla považována za nepřátelskou a měla by vážné důsledky. Francouzský prezident reakci amerického ministerstva zahraničí ignoroval a oznámil zahájení vystoupení země z NATO. Američané byli se skřípěním zubů nuceni vyměnit dolary za zlato … Do konce roku 1965 Francouzi vyměnili za zlato téměř 5 miliard dolarů ze svých měnových rezerv.
A to byl teprve začátek. Po Francouzích vznesli požadavky na výměnu i Němci, pak Japonci, Australané, Kanaďané…
Americké zlato mizelo a mizelo a dolary se množily a množily.
V březnu 1968 Američané omezili výměnu dolarů za zlato.
( V červnu 1971 činila americká zlatá rezerva v ekvivalentu pouhých 10 miliard amerických dolarů. Dne 15. srpna 1971 americký prezident Richard Nixon v projevu v celostátní televizi oznámil úplné zrušení zlatého krytí dolaru. Většina zemí a centrálních bank přešla na dolarový standard a v mezinárodním obchodě používala místo zlata dolar. Po zrušení brettonwoodského systému se tak dolar zbavil všech fiskálních omezení a USA mohly tisknout tolik papírového „zlata“, kolik chtěly.)
Z hlediska událostí roku 1968 v ČSSR to byla doba, kdy byl dolar, a s ním dominance USA, v krizi, protože mu docházelo krytí zlatem. A bylo potřeba to nějak řešit.
V Sovětském Svazu se po smrti Stalina v r. 1953 dostali k moci trockisté, kteří začali v podstatě pracovat protirusky. Tito lidé nejspíše snili o tom, že se stanou součástí „osvíceného západního světa“. Na úkor SSSR byl zajišťován západním „rozvinutým“ zemím dostatek zdrojů pro imitaci prosperity a pro imitaci konfrontace se SSSR na dobu než bude SSSR zničen. V SSSR byl uměle vytvářen nedostatek zboží, trockisti znemožnili rozvíjet automobilový průmysl, protože Západu překážel. Rovněž tak počítačovou techniku.
Bylo však nutné po nějakou dobu předstírat, že se pokračuje v kurzu budování socializmu, při tom ale byly vytvářeny podmínky návratu ke kapitalizmu. Jen díky tomu, že byl ještě dost silný poststalinský vliv ve vedení Sovětského svazu, trockisté nemohli zradit zájmy Sovětského svazu v plné míře.
V r. 1955 SSSR z vlastní iniciativy jako „gesto dobré vůle“ stáhl vojáky z Rakouska, což otevřelo cestu k maďarským událostem r. 1956.
5. ledna 1968, v den, kdy byl zvolen do funkce prvního tajemníka ÚV KSČ Alexandr Dubček, došlo de facto ke kapitulaci sovětské nomenklatury. V tento den podepsalo sovětské vedení dohodu s Velkou Británii, na základě které SSSR uznal dluh ve výši 65 milionů dolarů společnosti Lena Goldfields. Touto dohodou se otevřela cesta pro jakoukoliv restituci vlastnictví zahraničních společností, které měly na území Ruska za dob carské vlády.
Poté, co Charles de Gaulle požadoval zlato za „zelené papírky“, a přidaly se další státy, hledalo nadnárodní řízení řešení složité situace, a jedním z těchto řešení byla i dohoda o uznání dluhu Lena Goldfields.
Na začátku 70.let rostla sovětská ekonomika ještě rychleji než americká ekonomika, SSSR také udržoval stabilní tempo s ekonomikami západní Evropy. V době, kdy Richard Nixon zrušil krytí dolaru zlatem, sovětský rubl byl i přes sabotáž trockistického vedení nejstabilnější měnou ve světě, mnohé země chtěly obchodovat v rublech, Sovětský Svaz ale ohlásil, že bude obchodovat v dolarech!
Trockisté celou dobu pracovali na diskreditaci stávajícího zřízení a k diskreditaci posloužily i události roku 1968. Vyústěním se pak stal r. 1989. Byla to především prohra na první prioritě prostředků řízení.
Události roku 1968 jsou nám kdykoli předhazovány, když je řeč o Rusku, o možné spolupráci v jakékoli oblasti. „S Ruskem nesmíme spolupracovat, protože nás okupovali v r. 1968.“ ( Nyní jsou samozřejmě i jiné záminky ). Německá okupace, které padlo za oběť 360 tisíc československých životů, tak nějak nevadí.
To, co předcházelo událostem srpna roku 1968 v Československu, je možné nazvat barevnou revolucí řízenou ze Západu, i když cíle jednotlivých zainteresovaných skupin se mohly lišit (cíle státní elity USA, Německa, Rakouska, …byly jiné než cíle globálních elit). Kdosi kdysi pronesl bonmot, že jediný stát na světě, kde se nemůže odehrát „barevná revoluce“, jsou Spojené státy, protože tam není americká ambasáda. I když v souvislosti s protesty v USA v 1. období prezidenta Trumpa se začalo vtipkovat, že i v USA se objevilo americké velvyslanectví.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
