Nejprve „střelci“ – pojem „terorista“ je očividně vyhrazen pouze pro „bílé“ oběti tady u nás v Evropě – ve třech SUV zaútočili na konvoj autobusů, v nichž křesťané z jihoegyptské Mínie jeli do kláštera Samuela Kalamúnského. Výsledkem bylo nejméně 28 mrtvých a zhruba stejně zraněných, mezi nimi i mnoho žen a dětí popravených z bezprostřední blízkosti. Káhira, která už po dubnových masakrech v koptských kostelech v Tantě a Alexandrii vyhlásila – přesněji obnovila – z hlediska výsledků silně diskutabilní „mimořádný stav“, zareagovala rychle – ukázala prstem na teroristy ze sousední Libye a podnikla několik náletů na islamistické tábory u východolibyjské Dírny a Dár al Hamáru. Náletů na město, kde prý ale už žádní džihádisté dávno nejsou, se přitom prý zúčastnily i letouny tzv. východolibyjské vlády, jedné ze tří „národních“ vlád, které nyní v Libyi působí. Ozbrojené síly této „vlády“, tzv. Libyjská národní armáda (LNA), pod velením maršála Chalífy Haftára, mají plnou podporu Egypta (a Ruska nebo Alžírska), a tak jejich nasazení opravdu nelze vyloučit. Terčem náletů se nicméně staly tábory ozbrojené saláfistické skupiny Madžlís al Šúra, která až dosud působila výhradně na „svém“ území na východě Libye a výpady mimo -- natož až do Egypta – zatím nikdy nepraktikovala. Současně ale platí, že Dírna byla rodištěm první libyjské buňky Daeše, a objevují se obvinění, že Haftárovy oddíly nabízejí právě jednotkám Daeše volný odchod z oblasti, což je jinak praxe běžná například z postupu „proamerických“ Kurdů na syrskou Rakká.

To v případě masakru v Manchesteru nikdo tak otevřeně na Libyi neukazuje, byť se právě „Libye“ coby „bašta terorismu“ skloňuje ve všech pádech, stejně jako pozadí masakru, na němž se výrazně podepsala politika západních států při podpoře islamistických teroristů. Ale právě s ohledem na vlastní zavinění „všichni pravdu znají, ale bojí se ji přiznat“ podotýká The Independent. (Kuriózní je ovšem konstatování britských tajných služeb, podle nichž v Británii žije 23 tisíc potenciálních teroristů, z nichž tři tisíce je prý velmi nebezpečných. A…? Co dál?)

Řešení v nedohlednu

Značné počty islamistických radikálů měly podporu Západu v boji proti Kaddáfímu režimu a není překvapivé, že po jeho svržení se tyto síly nikam neztratily; naopak, etablovaly se do různých pozic, z nichž ovlivňují současný chod roztříštěné Libye. Podpory od NATO se v roce 2011 dostalo i veliteli islamistů z Misráty, Západem oslavovanému „hrdinovi revoluce“, Saláhu Bádímu, jehož oddíly proslulé svou brutalitou v pátek v Tripolisu – nominálně stále ještě hlavním městě Libye -- zaútočily na jednotky věrné Západem uznávané „vlády národní jednoty“. Misrátší totiž chtějí opětovně ovládnout některé čtvrti Tripolisu, přičemž oběti na „vládní“ straně jdou do desítek.