První komentáře konstatují, že volební triumf zachránil tím, že se mu podařilo přetáhnout pravicové voliče ostatních pravicových stran, jimž nepomohla ani bombastická prohlášení typu nutnosti setnout hlavu všem Arabům, kteří jsou „proti nám“ – autor tohoto předvolebního slibu, dosavadní ministr zahraničí Avigdor Lieberman, se svou stranou Jisrael Bejtanu nyní v parlamentu uhájil jen pět křesel z dvanácti. Netanjahuovo vítězství se tak ale zároveň může stát i jeho slabinou, protože nízké volební výsledky potenciálních koaličních partnerů z řad pravicových a náboženských stran podle všeho výrazně zkomplikují vyjednávání o budoucí vládě. Netanjahu rozhovory o rozdělení moci už zahájil a podle dostupných zpráv neoslovil centristy a levici. Na sestavení vlády si vzal dva až tři týdny a zdá se, že ve výsledku tak bude dosavadní pravicový kabinet vystřídán ještě pravicovějším.

Další vítězství Benjamina Netanjahua bude mít podle všeho dopad především na mezinárodní postavení Izraele. Ve své kampani, kterou z 90 procent financovalo několik bohatých americkožidovských rodin z Floridy a Kalifornie, totiž zcela opominul palčivé sociální problémy Izraele a ve snaze uchovat si křeslo se soustředil především na vyvolávání strachu a mobilizaci proti údajné íránské jaderné hrozbě, stejně jako na slib, že východní Jeruzalém se nikdy nestane metropolí Palestiny, neb bude zastavěn „desítkami tisíc“ izraelských domů: „Dokud budu premiérem, palestinský stát nevznikne,“ zavázal se před hlasováním, přičemž vyjádřil obavy, aby vyšší volební účast izraelských Arabů neovlivnila výsledek voleb. (Koalice arabských stran nakonec skončila na třetím místě se ziskem bezprecedentních 13 křesel, což ale žádný větší dopad na izraelskou politickou scénu mít podle všeho nebude.)

USA „přehodnocují“