Moc Daeše v Sýrii se rozpadá možná rychleji, než kdo dosud předpokládal. Po skoro dvaceti dnech bojů byla osvobozena Palmyra, historické město legendární královny Zenobie, které bylo pod kontrolou Daeše necelý rok.

Bitva o Palmyru se stala prvním úspěchem Asadovy vlády mimo hranice „užitné Sýrie“, tedy mimo oblast mezi Damaškem, Latákií, Aleppem a Homsem, v níž se soustředí drtivá většina obyvatelstva i průmyslu. Dohoda o „ukončení nepřátelských akcí“, kterou koncem dubna prosadily Rusko a USA, vládě v Damašku umožnila vyčlenit pro osvobození Palmyry různorodé síly: útoku se účastnila pravidelná armáda, bojovníci libanonského Hizballáhu, íránských Revolučních gard, jednotky Pouštních sokolů, kteří jsou považováni za jednu z nejúčinnějších sil vládní armády, a navrch i ruská komanda. Leteckou podporu jim kromě syrského letectva zajišťovalo i to ruské, které během asi čtyř desítek bojových letů denně zasáhlo 117 cílů Daeše.

A zatímco se do města sjíždějí archeologové, aby posoudili stav (údajně to není zas až tak špatné, jak se předpokládalo, ale nejdůležitější památky jsou prý zničeny), Bašár Asad slibuje, že město plně obnoví do jeho původní monumentálnosti, a ruští vojáci dostali za úkol Palmyru odminovat, syrská armáda už – i s ruskou leteckou podporou – okamžitě vyrazila dál, směrem na „hlavní město Daeše“ v Rakká, na něž už znovu útočí ruské letectvo, a na obklíčený Dejr I Zor, kam z Damašku dorazila další ruská humanitární pomoc. Přitom je ale armáda s to dál účinně postupovat proti džihádistům i v provincii Aleppo.

Osvobození Palmyry už uvítal třeba šéf OSN Pan Ki-mun nebo UNESCO, Washington Post mluví o důležitém Asadovu triumfu i o ruském podílu na něm, New York Times přiznává, že Asadova vláda hraje v boji proti Daeši klíčovou roli, a The Guardian soudí, že osvobození historického města nutně povzbudí bojového ducha v Damašku i v Moskvě. Mluvčí amerického ministerstva zahraničí Mark Toner si ale hodnocením osvobození Palmyry nebyl jistý: „Víte, myslím, podívejte se… obecně vzato… víte… není velká možnost výběru… buď a nebo… ale… vždyť víte…“ O něco jasněji promluvil jeho kolega John Kirby, který nejprve připustil, že si Syřané samozřejmě mohou svobodně zvolit svou budoucnost, pokud bude odpovídat zájmům Spojených států… (a pak zkoušel brát svá slova zpět)…

Kerry znovu u Putina

Bez ohledu na to, že západní, tradičně protirusky i protiasadovsky naladění politici obecně spíš mlčí a americké ministerstvo zahraničí oficiálně „neví“, ani co si myslet o osvobození Palmyry z rukou Daeše, proti němuž vedou USA už skoro dva roky oficiální „válku“, je zřejmé, že se vojenská situace v Sýrii dramaticky mění, a to ve prospěch Damašku a jeho spojenců a patronů. Drtivá převaha spolu s boji mezi Daešem a Al Kajdou (nemluvě už o pozoruhodných „bratrovražedných“ bojích mezi skupinami vycvičenými CIA a těmi vyzbrojenými Pentagonem) drtí protiasadovské a teroristické síly a tím i jejich mentory a sponzory z blízkého či vzdálenějšího zahraničí. A syrský režim, který vyhrál bitvu, ale nikoli válku, se dostává na koně s představou, že celý konflikt by mohl mít snadné vojenské řešení, což se ještě do loňského října, kdy Rusko zahájilo nálety, zdálo jako utopie. Situace na bojišti přitom nemůže neovlivnit dění na diplomatické „frontě“